Sliby – chyby. Všechny plány zhatí, naši vepři boubelatí, ehm…tedy brácha. Celý loňský rok byly místo výletů do pivovarů, výlety do nemocnice. Naštěstí je Rejdio vytrvalej a nezapomíná, tak se včas připomněl a jeli jsme.

Sobota 11.8.2007 Městský pivovar Štramberk Trasa: Krásno – Dubnica – Púchov – Bytča – Makov – Hlavata – Frýdek-Místek – Hukvaldy – Kopřivnice – Štramberk

Vyrazili jsme až když se nám chtělo. Kurňa. Dyť máme dovolenou. Nic není domluveno na pevno, nic není směrodatný. Itinerář, pivovary, vše je vlastně jen jako inspirace, kdyby se nám tedy jako chtělo. Pravda – většinou se nám chtělo :-)

A protože na Slovensku je krásně, projíždíme nahoru k Beskydským horám po slovenské straně. Nádhernou projížďku nám spestřila tlupa 3 neohrožených tupounků na motorkách. Kdy jejich plynulá rychlost cca 140 km/hod po rovinkách přecházela neméně plynule pod 90 km/hod při sebemenším zakřivení silnice. Bohužel své umění jízdy předváděli až po předjetí a ne za námi.

Ve Frýdku-Místku má Rejdio babičku, báječnou paní s úžasným smyslem pro humor od který se špatně odjíždí. Proto k prvnímu pivovaru prcháme v celku pokročilé době. Na poprvé nepochodíme. Nechali jsme se odradit. Malý pivovárek v Hukvaldech je vlastně taková obyčejná vesnická hospůdka, kde si čistě náhodou vaří své vlastní pivo. Jen s ubytováním je kříž. Pít pivo a řídit motorku jsou 2 neslučitelný věci, takže nakonec právě tenhle problém rozhodl. Jediná možnost byli šílené unimo-buňky s ještě šílenějšími sociálkami kdesi uprostřed luk a s neonovým nápisem „Herna“ v popředí onoho pochybného stavení. Zaparkovat tady motorku, tak do rána přenesu matraci i s peřinou k ní a spím objímajíc přední kolo. Ani neochutnáváme a odjíždíme na další štaci – Štramberk.

Po chvíli hledání objevujeme krásně upravené historické náměstí s pivovarem i ubytováním pro nás i motorky v penzionku hned vedle. Hotoví masňáci s platebníma kartama….. Když si vzpomenu na ty první vejlety s motorkou kamsi do pustiny a spaní pod širákem s půlkou ksichtu ušpiněnýho od šmýru z kola motorky, jak se člověk prochrup objímajíc plechovou milenku. No jo. Ale zase se po ránu nerovnám půl hodiny, nehledám další hodinu keříček, za kterej bych si mohla jít ulevit a nekručí mi v břiše.

Městský pivovar Štramberk

Vlastně je tu všechno děláno pro turisty, od Štramberských uší, přes historické náměstí, historickou procházku na nějaký hrad nebo rozhlednu nebo co to maj nad městem až po penzionky, obchůdky a pivovar.

Pěkně upravená restaurace dělená na 3 části, zahrádku, normální část a sklepní prostory, do kterých jsme umístili i sebe. Obsluha rychlá a slovensky mluvící, páč ze Slovenska pochází. Jídelní lístek omezen na 5 jídel v normálních ne-turistických cenách (kolem 100,- Kč).

Pivo:
• TRUBAČ 12° - světlý nefiltrovaný ležák plzeňskýho typu. Dle mého podstatně hořčejší než běžný pivo.
• TROOBACZ 12° - tmavý nefiltrovaný ležák flekovského typu.

Měli jsme to dobře rozdělený. Rejdio testoval světlý, já tmavý. Ovšem živit bychom se tím nemohli. Rejdiův popis piva se dělil na 2 kategorie 1) dobrý; 2) hmmmmm. Moje maličkost si zase pro změnu pamatuje už jen jedno jediný tmavý pivo, co mi fakt chutnalo, ten zbytek se slil do jediný tmavý divný žíznivý čáry, ze který mám akorát bolest hlavy.

Takže Štramberský pivo bylo prostě HMMMM. Ještě bych asi měla vysvětlit, že na rozdíl od většiny mých kolegů v práci, ve vesnici a okolí, Rejdiovi chutnaj přesně ty piva, co jsou tu pokládány za humus. Tj. všechno kromě Krušovic, Plzně nebo Gambáče. Chutnají mu piva méně hořká, nepasterizovaná, po kterých se nekrká, ale o to větší je jejich vliv na zlepšení metabolismu. Pro přímě uvažující lidi – zvukové efekty v noci pod duchnou linoucí se ztichlým pokojem připomínají nálety V1 a V2 na Londýn, poslouchané z nějaké hodně zapadlé vesnice za horama.

Neděle 12.8.2007 Medlešický pivovar - Trasa: Štramberk – Šternberk – (trať závodu Ecce Homo – směr na Opavu) – Rýmařov – (kopec Skřítek) – Šumperk – (Červenohorské sedlo – směr na Jeseníky) a zpět – Králíky – Žamberk – Choceň – Chrudim – Medlešice (pivovar) – Pardubice – Srch

Tak pěkně jsem tenhle den měla naplánovanej. Samý vyhlášený zatáčky. Jenže kdo moh tušit, že jsem 100 let za opicema a tam kde kdysi byli kopce vysloveně motorkářský je dneska rozbitej asfalt a jezdí tam už jen zoufalci. Prča byla že bleskurychlé přejezdy mezi těmi pár místy byly většinou hezčí než samotná vyhlášená místa. Do toho všeho nám počasí zaslalo pár kapek svý špatný nálady.

Jeseníky jsme tedy opouštěli celkem rychle a bez zbytečného ohlížení, i když to jsou jinak překrásný kopce s nádhernou přírodou. Za Žamberkem začlo typické české závodění na silnicích. Řidiči okresu Rychnov nad Kněžnou jsou prostě vyhlášení. J První střelec v zatáčce předjíždí cyklistu, půlkou auta natlačen v protisměru na Rejdia a ještě troubí, asi aby dal důraz své vlastní blbosti. Další závodník se s námi chce honit cca 20 km a pak ho to omrzí, prudce zpomalí a chce nás pouštět uprostřed T-čkový křižovatky zrovna ve chvíli kdy jsou všude kolem auta. Aby si to v další chvíli zase rozmyslel a závodil dál. Poslední – skutečný sebevrah – zatáčkou projíží dostatečně „nadjetě“ tj. celým autem v protisměru, přímo proti nám….. Byl pekelně rychlej, pekelně tuněnej a pekelně blbej. I to se občas přihodí i v lepších rodinách. Samozřejmě všechno to chytá Rejdio a z první ruky, já jedu o pár metrů vzadu, dodržuju šachovnici a mám klidnou cestu. Rejdio mi razí volnej průjezd.

Cesta celkem tolerovatelná, žádný eňo – ňůňo. Ale utekla rychle. V Medlešicích pivovar najdeme na podruhé, po prvním oslovení domorodého občana. Pivovarské stavení do „U“ na kterém je viditelně ještě moře práce. Opadaná omítka, bordel ve dvoře, hospoda pravá vesnická, s dřevěnými stoly, ledabyle nahozenou omítkou a kulečníkem pro mladý. Bydlení bez šance. Jídlo – maximálně nakládaný hermelín. Sedáme si tedy váhavě ke stolu a necháváme si natočit půlku třetinky od každého druhu piva. A naše rozčarování se rychle mění v potěšení. Rejdio uznale povytahuje obočí a prohlašuje „DOBRÝÝÝÝÝ“, mě tmavý taky chutná, rozhodně o mnoho víc než to Štramberský. Ale to je tím že taky nemám ráda moc hořký pivo. Já vlastně pivo vůbec nemusím…. Necháváme si natočit další 2 litříky světlého pivka do PET-flašky a jedem si sehnat ubytování. Pochodíme až za Pardubicema směrem na Kunětickou horu.

Medlešický pivovar

Tak tady to tedy pro turisty dělaný není. On se tu turistický ruch, vlastně téměř nevyskytuje. Pivovárek si čepuje ve vesnický knajpě pro domorodce. Malé pivko stojí 8,- Kč, půllitránek 12,- Kč. Paní je příjemná a usměvavá, všici maj na háku celej tržní systém, obchod, zisky a jiné pitchoviny co nám do republiky dotáhla demokracie. Prostě to tu žije a dýchá svým vlastním tempem.

Ubytování – horkotěžko akorát tak v Chrudimi nebo Pardubicích. Jídlo – v sousední vesnici, možná, pokud zrovna nebudou mít zavřeno.

Bohužel jsem si nezapsala názvy piv a paměť mám děravou jak prostřílenej terč na střelnici po nájezdu kroužku pidlovokejch. Každopádně je to pivo točený trubkama z pivováru, nepasterizovaný a zatraceně dobrý. Vzhledem k tomu všemu se cena zdá naprosto neuvěřitelná.

Takže tu maj:
• 12° ….. mňam, není tak hořké jako většina běžně dostupných piv a velmi jemné na jazyku.
• tmavý 12° …. Je trochu hořčejší jak světlé, ale pořád je to prd proti Štramberskému. Má nasládlou příchuť, která pak lehounce zhořkne.

Tento pivovar kromě své vlastní hospůdky dodává pivko ještě do jedné hospody v Chrudimi v centru města, jinak se v celorepublikový síti nevyskytuje a téměř se nedá sehnat.

Pondělí 13.8.2007 Zámecký pivovar Dětenice - Trasa: Srch – Hradec – Králové – Nový Bydžov – Kopidlno – Dětenice – Jičín – Hořice – Jičín – Libuň

Pondělí jsme si dali ve znamení rychlých přesunů. Je čas se i během dovolený věnovat trochu rodině, respektive bráchovi, tak dáváme jen bleskurychlý přesun do Dětenic do pivovaru na oběd. Na zkoušku. Tohle místo má pověst věčně obsazené hospody, kde je třeba se dlouho dopředu rezervovat. Mají tu totiž vyhlášenou hospodu ve stylu středověku. Včetně obsluhy v krojích a se středověkou mluvou. Po večerech se tu konají rytířský turnaje, ženský tančí po stolech atd.

Měli jsme štěstí i smůlu. Pondělí je tu odpočinkový den, žádný program, zámek i pivovar nedělá exkurze. Funguje vlastně jen hospoda, ale zase tu mají volno. Obsluha nás vítá slovy: „Zdař bůh podivní cizinci na zvláštních ořích, co si dají k žrádlu?“. Všude hoří svíce, dubové stoly jsou v určitých místech pokryté rozteklým voskem. Na kamenné podlaze poházená sláma a stěny i židle pokryty kožešinami. Ještě nakoukneme do vedlejšího salonu, kde teď nesedí hosté, který je udělán ve stylu středověkký mučírny, všude po stěnách lebky, v portálu místnosti vysí oběšenec a po stenách jsou v klecích modely různých hororových postav. Paráda. Tady by byl rockovej koncert jak víno… Bych se bála ještě tejden.

Zatímco si debužíruju nad jídlem, konečně si všimnu že Rejdiovi nějak není dobře. Zamlkle sedí, ani se mu do jídla a malého degustačního pivka moc nechce. Po chvilce se přiznává že mu včera toho Medlešickýho piva bylo líto, tak ho při sledování fotbalu vyžahl celý. 2 litry!!!! A teď ho bolí hlavinka. :-) Che che.

Odsaď fofrem odjíždíme za bráchou do nemocnice na návštěvu. Sedím u počítače, koukám na Simsnovi a brácha s Rejdiem spokojeně oddechují spánkem spravedlivým :-) :-) Každý z jiného důvodu, ale chrápou voba dost podobně :-).

Zámecký pivovar Dětenice

Opět stylově dotaženo do dokonalosti. Zámek, zámecké zahrady, pivovar, stylová středověká hospoda, obchůdek se suvenýry. Kamenný dvůr kde lze posedět venku, nebo třeba zaparkovat motorky. Jen ubytování je třeba hledat dál ve vesnici. Jídlo excelentní. Denní menu hotových jídel + specialitky. O trochu dražší než je běžné (dá se tu najíst tak za 140 – 150 Kč)

Pivko
• Světlá 12°-ka ….dle Mira „Hmmmm“ ovšem bolela ho hlava a Medlešickému asi nic moc konkurovat nemůže
• Tmavá 13°-ka ….. asi by mi i chutnala. Takovej normální průměr, ovšem na sklenici byli jakési pozůstatky vosku ze svíček, by mě zajímalo v čem to mejou a ty se mi teda vytahovat z pusy nechtěli.

Sem se vlastně jezdí hlavně za tou vyjímečnou atmosférou. Obsluha se s tím nemaže, místo „platit prosím“ se používá „Jóó, voškubat…“, malý pivo je hlučně komentovaný „Kvůli takovýmu záprdku vstávat od žrádla nebudu, tak koukej víc chlastat neopeřenče!!“ A světlo svíček dává tušit, jak si žili naši pra-pra-pra-pra předci, když chtěli na chvíli utýct protivný ženě a pokecat se sousedem u piva.

Úterý 14.8.2007 Krkonošký zatáčky - Trasa: Libuň – Železný Brod – Tanvald – Desná – (vodní nádrž Souš) – Bílý potok – Liberec – Mohelnice – Český Dub – Hamry – Mimoň – Máchovo jezero – Doksy – Dubá – Mělník – Nová Ves – Račíněves

Tentokráte bez pivovaru. Původně jsme to měli protáhnout na Česko-Saský švýcarsko a odtamaď dolů na Karlovy Vary do pivovaru Chyše, ale ty zatáčky v Krkonoších a Orlických horách nás dostali tak, že pivovary musej počkat. První radůstka byla ze Železného Brodu na Tanvald a dál na Harrachov. Mňam. Táhlý, rychlý, pár utaženejch, stejně rychlejch zatáček, široká cesta, novej asfalt. Před Harrachovem v Desné odbočujeme k vodní nádrži Souš. Tady se charakter cesty zase mění. Úzká turistická cesta s novým asfaltem a zatáčkami, je třeba tu jet mnohem opatrněji. Všude turisti. U vodní nádrže Souš (už Orlické Hory) nádherný pohled na nezničenou horskou přírodu vodní rezervace. Pravá kochačka, jen se nezapomenout a sledovat občas i cestu. Vlastně bychom tady někde taky mohli zastavit a vychutnat si ojedinělý pivo. U Liberce ve Vratislavicích je totiž pivovar Konrad a téměř u každý vesnický hospody mají vývěsní štít, že ho tu čepujou. Ale ani se nám nechce. Není čas. Zatáčky lákaj.

Od vodní nádrže dolů do vesnice Bílý Potok nás čeká další kroucený masakr. Škoda že to jedem z kopce. Vracečka stíhá vracečku, Pezinská Baba v tuhle chvíli už musí zelenat závistí. Jediné co mají ty dva kopce společného je stejně široká cesta. Stálo by to za nějaký ten metřík větší šíře – dokonalá závodní trať. Asi je to dobře že jedeme z kopce a opatrně. V půlce, zcela nečekaně, v jedné jediné zatáčce se táhne vrstva písku. Holt pršelo a po dešti se tenhle nepořádek vyskytuje na nejneobvyklejších místech.

Trasa na Liberec je poměrně dost frekventovaný tah , samej náklaďák. Kysele zamíříme na dálnici a rychle prcháme do Mohelnice. Tam přichází další jezdecký pošušňáníčko. Za Českým dubem směrem na Stráž pod Ralskem se nachází další turistická oblast a proto i krásný nový asfalt a hezký zatáčky. Kocháme se, klopíme ze strany na stranu. Za Mimoní na Doksy se cesta narovnává, je čas dát rukám klid a práci čest. Zakládám ruku na nádrž a konstantní rychlostí mizíme na Dubou.

Mělník – Dubá je echtovně mediálně zprofanovanej motorkářskej úsek. Máme tu spicha s tátou na benzínce. Sedíme, klábosíme, vegetíme a sledujeme jak houfy zatáček chtivých motorkářů tankují a střídají se kolem nás. Někdy pohodáři, jindy „závodníci“ v pestrobarevných kombinézách. Známe to tu tak trochu i z tý odvrácený strany mince. Tátova přítelkyně je totiž zdravotní sestřička z Mělníka, co jezdí se sanitkou ony „závodníky“ seškrabávat z příkopů. Její historky občas nepostrádají nádech Hitchhockova horroru.

Dáme je jednou, na pohodu a zapadneme do hospůdky v Mělníku na dobrý večerní žrádýlko. Je čas se vyspat, zítra to taky trochu potáhnem.

Středa 15.8.2007 Berounský medvěd a Dalešický pivovar - Trasa: Račíněves – Slaný – Křivoklát – Beroun (pivovar Berounský medvěd) – Mníšek p.Brdy – Sedlčany – Votice – Pelhřimov – Jihlava – Velké Meziříčí – Dalešice (Dalešický pivovar)

Vzali jsme to hopem, páč cesta byla dlouhá a já do těch Dalešic vážně chtěla. Četla jsem o nich na netu, říkám si blízko Dalešická přehrada, přes den je pekelný vedro a vidina relaxu ve studený vodě byla jak balzám na duši.

V Křivoklátě jsem se sekla. Měl tu být i pivovar. Bylo to na netu. V informační kanceláři po mě koukali jak na ufouna a nevěděli jestli jen zírat nebo se i smát. Z celého pivovaru tu zbyli jen původní sklepy a historická poznámka, že tu kdysi pivo vařilo. Tak tohle fakt nevyšlo. Honem pryč než nás vedro umoří.

V Berouně najít zmiňovaný pivovar byla lušťovka pro náročné. Pravda, informační cedule se šipkami by tu byli. Ale vyznat se v nich? Kroužíme kolem Berouna a náš okruh se pomalu zmenšuje. Nakonec jsme tajenku rozluštili. Po rozdrbaném náznaku silnice vjíždíme do značně šrotově vypadajícího dvora. No….jestli tady je nějakej život??? Ruku bych za to do ohně nedala. Před námi se vylouplo trochu oprýskaný čelo pivovarský hospody. Parkujeme a vcházíme bez očekávání čehokoliv. Chládek, stylová hospůdka ve dřevě s pomalovanými stěnami. Na dřevěných lavicích podušky. Ke gulášku nám donáší malé světlé a malé tmavé pivo. Po horkým dni na rozpálený silnici pivko jen zasyčelo a spláchlo trochu tepla, slunce a pálivýho gulášku pana Woka. Ani se mi odsaď nechce.

Do Dalešic je cesta celkem rovná a pohodová. Záměrně se vyhejbáme hlavním tahům obsazeným náklaďáky a z horka naštvanými řidiči. Ať děláme co děláme naše dojezdy do cíle téměř vždy vyjdou na 7-mou hodinu večer. V tom bude nějakej začarovanej pes. Asi nám přeběhl přes cestu. Vesnice je to malá, hubená a dobře značená. Pivovar je na té jediné hlavní silnici označen šipkou jak vrata. Maj tu všechno včetně ubytování. Není o čem přemýšlet, padáme z motorek bez úmyslu se někam ještě trmácet. (PS: dneska dávaj fotbalovou ligu mistrů, takže ani nemůžem, já to teda jako ženská furt nechápu, ale Rejdio to říkal, tak to asi bude pravda ;-) ).

Berounský Medvěd

Typicky pivovarská hospůdka v tmavém dřevu s dřevěnými jednoduchými stoly. Dobrý levný jídlo. Je vidět, že tu jsou spíš zařízený na chlapy co si odskočej z práce na kus pořádnýho jídla než na turisty. Světlý pivko Rejdio hodnotí jako „Dobrýýýýý“ tj. není moc hořký a báječně chutná. Tmavý je silný 13°-vý, budu ho muset dobře zajíst a chvíli počkat než vůbec vylezu na slunko a motorku. Taky není špatný. Ale pálivý gulášek pana Woka přebil všechno, tak si z něho nepamatuju nic. Ubytování, kultůra – nou plýz. Na to tu je spíš jiná oblast řeky Berounky. Tady se hraje na nakrmení těžce pracující dělnické třídy.

Dalešický pivovar

Kdysi se tu točil film Postřižiny a pivovar to náležitě využívá ke svému prospěchu. Zrekonstruované budovy, malé muzeum pivovarnictví a o tomto filmu, úhledně uklizený dvůr s venkovním posezením pro turisty u pivka. Po pár schůdcích se sejde do pivovarské hospody skutečně velkorysých prostor. Těžké dubové stoly s lavicemi. Vše sladěno do jednoduchých barev. Ubytování přes dvůr v druhé budově. Zrovna čerstvě doděláno. Motorky parkujeme v malém dvorku č.2 hned u dveří do našeho apartmánu. Takže je budeme mít krásně schované a hned na očích. A mizíme do hospody.

Asi nebýt toho piva, byl by to jen další hezky vedenej pivovar. Ale to pivo. To pivo.

Rejdio světlé hodnotil svými vlastními slovy „Dobrýýýýý“, moje maličkost se tu zarazila. Jako pivní barbar, kterému slova chmel a slad nic neříkají, tu zůstávám šokovaně sedět a překvapeně cucám tmavou 13°-ku. Chutná…..chutná skutečně medově. Už při prvním loku mám pocit, že si ráda loknu znovu a pak ještě jednou a znovu a znovu.

K jídlu si vybíráme vepřová žebírka na medu. A vůbec jsme neprohloupili, jen to umocňuje fantastický dojem z piva. Pro mě – vrchol pivního umění. A dál se mi už ani nechce.

Co mě zaujalo i potěšilo je, že při navrhování ubytovacích prostor mysleli i na vozíčkáře a mají tu 1 nebo 2 apartmány bezbariérové.

Čtvrtek 16.8.2007 Rakouské zatáčky - Trasa: Dalešice – Moravské Budějovice – Vratěnín – Raab a.d. Thaya – Schrems – Gmünd – Freistadt – Dolní Dvořiště – Vyšší Brod – (vodní nádrž Lipno) – Volary – Vimperk – Kvilda – Hartmanice – Železná Ruda – Nýrsko – Kdyně

Rejdio navrhl obměnu trasy, se kterou nemůžu než souhlasit. Přejezd z Dalešic k Lipnu po České straně je neskutečná otrava na ďourách a mezi kamiony. Rakouská strana svými upravenými cestami láká mnohem víc. Stálo to za to. Nádherné cestičky absolutně bez aut, lemované upravenými vesnicemi. Bojíme se nedodržovat rychlost, tak se vaříme pokaždé mezi cedulemi start a konec obce. Ale ty úseky mezi stojí za to. U Freistadt-u je kopec. Mňamkovej. Nebát se tak polishů. Ten by šel i hluboce nad 100 km/hod. Táhlý krásný zatáčky. Širokánská cesta. Jak závodní okruh pro pár vyvolenejch. Provoz téměř roven nule. Ach jo. Nakonec to vzdáváme a u Dolního Dvořiště přejíždíme na Českou stranu. Okamžitě je nám jasný, proč je v Rakousku tak malej provoz. Bodejť by nebyl, když to všechno jezdí u nás. Rakušák, Dederón, Holanďan, další Germánec, zase Rakušák. Sem tam, velmi vyjímečně se v kolonách aut ukazují i češi. Největší sranda je s Rakouskými a německými motorkáři. Tady je jasně poznat schopnost pohybovat se v český džungli a přísná výchova motorkářů v sousedních zemích. Sleduji před sebou Germána na silniční turistický motorce jak napětkrát kouskuje zatáčku a při prvním hrbolu v panice bere za brzdu a vlní se na cestě jak špatně nažraná žížala. To snad není možný. Ani předjet se nedá. Na ja. Asi je tam učí jiný věci v autoškolách než nás. Třeba první pomoc. Nebo jak způsobně a tiše jezdit ve frontách.

Okolo Lipna je krásná cesta, jen turistů je trochu privela. Z Vimperka na Kvildu už je to o jiném. Přejíždíme do kopců, začíná být kosa a krásně. Zároveň s tím ubývají auta a přibývají mraky. Do teď naše taktika stále připravených nepromoků zabírala a měli jsme krásný počasí, jsem zvědavá jestli to vydrží. Na Kvildě kufruju a místo na Hartmanice se chci mermomocí vydat na Moldavu. Naštěstí je Rejdio ještě tvrdohlavější jak já a trpělivě mi dokazuje že můj orientační nesmysl se fakt nezměnil. Každopádně Moldavu si pamatuju z dob minulých kdy jsem ji projížděla na kole. Tahle oblast stojí za to projet. Snad příště, až se budeme poflakovat jen v tom určitém regionu a ne po celé ČR. V Železné Rudě konečně začíná pršet. Chceme dojet do Koutu na Šumavě, kde má být další pivovar, tak nečekáme, nezdržujem, neflákáme se. Čas letí.

Pivovar tam fakt je. Dost podobný tomu Medlešickému. Rozbitý, neupravený dvůr, loupající se omýtka z budov, o bydlení nebo jídle by se tu dalo leda tak polemizovat, ale jinak nic. Po pár neuspěších sehnat ubytování ve vesnici se vracíme do Kdyně, kde je penzion u Černého orla a volný pokoj. Šak ono to pivo do zítra neuteče. Zítra bude času dost.

Pátek 17.8.2007 Pivní hody - Trasa: Kdyně – Kout na šumavě (Koutský pivovar) – Domažlice – Chodová Planá (pivní lázně) – Teplá – Chyše (Zámecký pivovar Chyše) – Slaný – Nová Ves – Račíněves

Jediný pevný bod z celé dovolené byla páteční objednávka pivních lázní i s masážema. Měli jsme štěstí, čistě náhodou se nám podařilo zabookovat si pivní vanu pro dva a masáže JEN 14 dní dopředu. Z Kdyně jsme tedy už neměli kam pospíchat. Zastavili jsme se v Koutě v pivovaru, dali si ochutnávku, podle Rejdio „Dobréééého“ piva, mě už žádné tmavé asi nebude chutnat tak jako Dalešické. A načepovali další do PET flašky. Výčepní si přisedl k nám a celou dobu nás bavil zajímavými historkami z natáčení. Bylo to fajn. Jen do teď přemýšlíme jestli to byl zaměstnanec nebo majitel onoho pivovaru.

Cesta do Chodové Plané u Mariánských lázní už byl slabý odvárek cestování z předchozích dnů. Přijíždíme brzy. Procházíme malou vesničku, která jako by žila nabalená na jediný větší objekt – pivovar. Pivovarský hotel, pivovar, pivovarská hospoda ve skále, pivní lázně. A pár domků kolem cesty, s hospodou, pár obchůdky a hlukem z projíždějících kamionů po cestě. Ve 3 hodiny nás příjemná recepční posílá do masérského saloonu a Rejdia si odvádí fešná blondýnka. Grrrrrrrrrr. Je fakt že ty šikovné ruce co kouzlili zase na mých zádech bych doma taky potřebovala. Pomalu z nás mizí celé týdenní ježdění a starosti všedních dnů. Pak nás čeká 500 litrová cínová vana plná tamní minerální vody, tmavého piva, bylinek a chmelu. Prý to má výborný účinek na pleť. No nevim. Rejdio mizí pod vodou dřív než stihnu vlézt do vany. Smeklo se mu dno a tak z něj chvilku koukaj jen palce u nohou. Asi chce mít hezkou pleť i za ušima. Nabízím mu, že můžeme dělat nornou stěnu spolu a zachránit všechno to fajnový tmavý pivo….ale milý personál nás upozorňuje, že by to nebylo košér, páč po hladině plavou kousíčky bylinek a chmele a to se pak blbě dostává ze zubů. Na další pivo, které nám donesli do vany už nemám. Nechci riskovat jízdu pod vlivem. Tak jen ochutnám a zcela barbarsky nechám pěnivý mok ležet ladem. Po půlhodině vymejšlení jak vyseparovat tmavé pivo z vany plný i dalších přísad, nás personál posílá do odpočívárny. Lehátko, tmavá místnost, zábal v teplých osuškách. Za chvíli se mi svět přetavuje do fantastického spánku. A nejen mě. Pán z druhé lajny se dožaduje opětovného buzení až v 9:00 ráno….

Rejdio odsaď odjíždí plný síly a energie, mě se chce spát. Týden v kuse se váááálet a nic nedělat…. To by bylo volno…. Čistě náhodou si všimnu že cestou domů míjíme i pivovar, který jsme měli původně navštívit v úterý. Nezastavit se tam by asi byla barbařina. Poslední zastávkou je tedy vesnice Chyše a tamní zámecký pivovar. Za pidi parčíkem vedle zámku je vchod do pivovaru. Obrovské měděné kádě (vlastně první které vůbec vidíme za celý týden) vévodí celé místnosti. Velkorysé prostory, pár stolů, příjemná obsluha a guláš s křenem. Poslední pivovarská tečka za tímto týdnem. Víc už toho opravdu asi nestihneme.

Koutský pivovar

Polorozbořený pivovar, který teprve zahajuje svou činnost a už v pivním světě sbírá první ocenění v kvalitě piva. Bylo to znát. Hlavně u piva světlého. Měli tu skutečně hodně druhů. Od 10-ky až po mega silnou 18-ku, kterou jsme ani nestihli ochutnat. Mě byla přisouzena tmavá 13-ka. Pořád srovnávám a pořád vyhrává Dalešické. Nemůžu si pomoct. Rejdio hodnotí kladně. „Dobrýýýý“.

Chodová Planá

V současné době asi jediný pivovar, který šel cestou tak vyhraněnou jako jsou pivní lázně. Stylovou restauraci ve skále jsme neviděli ani neochutnali, protože tam měli soukromý raut. Bydlení bylo zaručeně nejdražší ze všech pivovarů, které bydlení poskytovali. Vycházelo na 1600,- Kč za 2 osoby a noc. Pivní lázně ovšem stáli za to. Fantastický relax po proježděném týdnu.

Pivo mi tu nechutnalo. Tmavé téměř vůbec a světlé taky ne. Bylo to první pivo za celý týden, co mi připadalo ouplně obyčejné a stejné jako všechna ta z velkých pivovarů. Rejdio hodnotil jako „Dobrýýýýý“.

Chyše

3 druhy piva. Světlé, polosvětlé a tmavé. Tmavé hořké, míň mi lezlo do žaludku. Polosvětlé bych mohla pít jak vodu. Asi druhé místo hned za Dalešickým. Světlé „Dobrýýýýýý“ :-)))) Souhlasím. Taky mi chutnalo. Gulášek epesní, jen mé zmlsané chuťové buňky se nějak nedokázali porvat s křenem…

Ceny standardní. Ubytování v pivovaru nebylo a už jsme ani nestihli pátrad, zda bude někde poblíž pivovaru….