Haluška trip

14.8.2005 Neděle …. Start (Nitrianske Rudno – Oravská Lesná)

(Nitrianske Rudno – Ilava – Púchov – Bytča – Turzovka – Čadca – Nová Bystrica – Oravská Lesná)

Nikam nepospícháme. Na pohodičku. Opice, bydlištěm Nitrianske Rudno, jen velmi neochotně slejzá z našich zad. Úplně ji chápu, taky se mi nechce nic dělat, ani balit. Pedro dostává černý puntík za přílišnou skladovací rychlost, ve snaze tuto ostudu napravit nechává nám svou motorku napospas a odchází kamsi se svou žínkou na kafe. Dobře mu tak, stejně mu tu tečku nesmažu. K naší výpravě se přidává kromě Pedra ještě tataAllain s mamouAllain a Kawasaki-psem. Vyrážíme pozdě. Dyť pohoda né. Kawasaki rodinu bohužel ztrácíme kdesi za Ilavou, což sice předem říkali, ale já na to zapomněla a tak brzdím celou skupinu a dalších 10 km na ně čekám. Kurnik, ani zamávat jsem jim nestihla. K Pedrovi domů je cesta roubená 40-kami. Romantika. Sedíte si na svém věrném, obrovském biku a necháte se obdivovat slovenskými domorodými občany co na vás střídavě mávaj a hrozej. Ouplně chápu proč má Pedro choppera. Traktorovité výbuchy těchto třpytivých obludek přišli o zběsilé tempo a vklouzli do stavu, který je snad všude ve světě označován slůvkem „low“. Pomalu, nízko, klídeček… A já se můžu zcvoknout … jasně proč ne. Na jednom mostě umístili dokonce 20-ku, začínám přemýšlet, jestli tu motorku nemám spíš tlačit. Naštěstí už je to jenom kousek…rovně, doprava, doleva, vyhnout se autu a brzdit. Mají milou maminku, co dělá báječný jídlo a má velkou krásnou kuchyň s plnou ledničkou. Během chvilky co tu sedíme se stihne zastavit pár motorkářů a nakonec letmo spatříme i Dračiatko s Kennym netradičně v cyklooděvu. Prima obec – motorkářská.

Další naše cesta vede zpět a vpřed po stopách Zombyho..eh .. ubytování. Oboje se prý nachází na stejném místě. Zombyho jsme nerušili, moh by nás pokousat, a ubytování nakonec našli až za šera v Oravské Lesné. Přechod z Nové Bystrice do O.Lesné je pro Rejdiovu BWiB vcelku běžná rutina. Vlní se to stejně furt, tak proč né zrovna kvůli díře v cestě. Au… no jo…. Moje rozmazlená Bobika trochu protestuje a celou cestu mi nadává že na enduro cesty nejni zvyklá. Banditko, banditko, bylas mnohem míň náročná než tahle potvora. Po vystoupání klikaticí plnou děr na hřeben kopce v CHKO Kysuce se kolem nás rozprostřel nový kraj. To je vono. Dovolená. Někam se drápeš, pak rozněžněle vzdychneš nad opárkem halícím přikrčené smrčky na konci louky a zase lezeš dolů. Tu lesejček, tu travička, semtam šutr, modré vrcholky kopců v dálce, krávy … Ty krávo … nojo… krávy!!! Stojí u cesty, nožkami těsně u plotu co v něm vede elektřina a divně na nás koukaj. Černý krávy. Nazdar holky…. Viděli jste někdy psa co by vypadal jak tazmánskej čert? Tak toho tu maj taky. Dost dobrej kraj, nikdo tu nemluví polsky, německy, ani nevyhazuje rukama v univerzální turistický mluvě, děti mávaj, dospělý sledujou, celá vesnice o nás ví. Na třetí pokus nacházíme absolutně luxusní ubytko za 200,- na osobu a noc s krbem, venkovním grilem a další enduro vložkou zamaskovanou do příjezdové cesty. Na halušky jdeme do Oravské izby (nově otevřená restaurace pod růžovým penzionem). Servírka tu chodí ve staroslovanském oblečení, hrajou 2 harmoniky a ze všeho ještě voní novota, na můj vkus bych těch halušek sežrala tak dvojnásobný množství a chutnaj mi víc nakyslý, ale budiž.

15.8.2005 Neděle … v*le už je pondělí né (Oravská Lesná – Bardejov)

(Oravská Lesná – Námestovo – kopec Zuberec – L.Mikuláš – Podbanské – Ždiar – skoro polské hranice – Ždiar – Spišská Belá – Lendak – Výborná – Spišská Stará Ves – Stará L´ubovňa – Bardejov)

Hepčííííííí … Romantický opar nad Oravskou Lesnou se změnil v déšť. Nepromoky jsou prima jen nechápu jak to že mi byl akorát a teď v něm nemůžu řadit. Holt kelímek. Kolena u brady, lehký předklon a jedééém, až se mi ten kus gumy na zadku roztrhne budou se smát celý Tatry. Pirelli dragony fantasticky drží i v dešti v náklonech. Kopec Zuberec se ani jinak projet nedá. Za kopcem naštěstí mrak i déšť končí. Tatry míjíme. Doslova. Celou turistickou magistrálu okolo Tater poničených větrem a ohněm projíždíme konstantní rychlostí, bez brždění, bez pauz. Vždycky existuje nějaká zatáčka o který si řeknem „tak ještě tuhle a pak už si najdem nějakou reštyku na oběd“ Odolat a zastavit se nám podařilo až v Tatranské Kotlině. Je tu jeskyně a pár domečků ze dřeva, kde dělají halušky. Že by trochu tatranské přirážky na ceně? Plánujeme cestu ze Ždiaru k polským hranicím kvůli krásným zatáčkám, ale v půlce otáčíme a vracíme se – déšť a zatáčky nejdou dohromady. Myslím že nás ten mrak honil až do Bardejova. Načasováno přesně. Najdeme ubytko, zaparkujem, vybalíme, zalezem na pivo a rup ho…déšť. Jak kdyby měl bůh Termoska připravenej kbelík s vodou jenom pro nás.

16.8.2005 Úterý (Bardejov – Vyšná Myšla)

(Bardejov – Svidnik – Vyšný Komárnik – Svidník – Medzilaborce – Snina – Ubl´a – Sobrance – Vyšné Nemecké – Vyšná Myšla u Košic)

He he hepčííííííí nechápu jak můžu na takhle rozmazlovací luxusní dovolené nastydnout….
Pod Karpaty vede cestička, klikatá je a roubená stromami. Jen hezkej asfalt se pod záplatama občas nedá najít. Jedeme po hranicích, děcka už nám mávají pravidelně, začínají mávat i babičky. Fotíme se na Dukle a skoro na všech hranicích s Ukrajinou….Ve Snine zastavujem u první lékárny, kde bleskovou loupeží získám paralen a vitamín C. Hned vedle je hospoda, tak zastavujeme na sninské halušky (jsou dobrý, je jich 400 g a stojej 50 kaček … boží) v tomhle městě bych asi nezhubla. Už rušíme plány na dokonalé objetí hranic a rychlým plynem uháníme za Vyšnou Myšlí přesněji za Pallikou a Phoebe, kteří tam bydlí a přislíbili nám azyl. Teplota je prevít a špatně se s ní řídí motorka. Tenhle den se prostě všechno pos* přesně podle Murphyho zákonů :-) Na poslední zatáčce před cílem zjišťujeme že cesta končí pod proudem rozvodněný řeky Olšavy. Chvíli předstíráme intenzivní myšlení, chvíli popojíždíme nahoru dolů a hledáme další možnou cestu jak se do vesnice dostat, zjišťujeme že přes kopec vede ještě nějaká polňačka, ale jsou tam šutry a teď asi i bahno. Vracíme se k zátopě. Za chvíli přijíždí Awia s Dadi na R1150GS a zkouší vodou projet. Foť to! Ty kráso…. Pak mu ty fotky pošlem…. Voda v gejzírech kolem motorky hladí boční plasty a snaží se dosáhnout až na řidítka…. V půlce se otáčí a vrací zpět. Dál to má být ještě hlubší. Po chvíli mudrování volíme lesní variantu. Od této chvíle již funguju jako pravá brzda naší malé expedice. Zatímco Awia s Dadi se na německý bramboře pekelně nudí, pár šutýrků a ňáká voda … no a co. Být Rejdio prase, asi se čekáním než popojedu, začne šťourat v nose. Naštěstí je to galantní chlap a tak mi jistí záda a ani neřve. :-) Dávám za jedna a posouvám se vpřed, každých 100 metrů se motor přehřívá a spouští nucený větrání. Zkouším mít nohy na stupačkách a přidat, slizký odporný klacek přes cestu mě od tohoto pokusu rychle odradil, nechávám tedy kotníky lehce viset z motorky, vypínám mozek a snažím se neslítnout. Dokud jsem v rigolu a dosáhnu na zem, ještě to de, ovšem přišli ke mně i hrboly a vyvýšeniny a tak už ani neřvu do helmy, jen se ji snažím moc neposmrkat, kdo to má čistit že, když si teď nemůžu ani utřít nos rukavicí. Bolí mě ruce, tělo, celá Bóbika. Po nějakým čase (pro mě nekonečně mnoho hodin) se zem přestala zvedat a začínáme klesat dolu. Ještě občas popojedu v náporu posledního zoufalství. Po spatření celkem živého Palliky a Awii, co už má motorku o notný kus dole zaparkovanou, u té mé, odevzdávám řidítka. Na tady to máš… Já už to nechci. A zbytek šlapu pěšky. Odporný zbabělec s bahenním kelímkem uprostřed lesa. Vyšná Myšle je už na dohled, les končí a poslední zářezy do bahenních louží v houstnoucí tmě protkaný občasnými záblesky blížící se bouře mě začínají fascinovat. Děsivý nádherný divadlo. Červená koncová světla našich motorek se probíjejí tmou v rozsvícených světlech se odráží reflexní proužky z moto-oblečení. Konečně civizilace, konečně beton. Betonové panely rychle vystřídala asfaltka, vesnice, zatočit do leva a u vrat k jednomu z domečku stojí Phoebe, čeká na nás. Z otevřených dveří do domu se ke mně line světlo, vůně, teplo, vábí mě jak noční můru.

První panáček domácího průhledného pití na vzpamatování doplnila vůně Pallikovic domácí pizzy, kterou se bohužel nepodařilo vyfotit, protože rychlost jejího mizení z horkého plechu brzy dosáhla hodnoty mach3 a nestihla se dotknout ani většiny přichystaných talířů. Teoreticky by se dalo poznamenat že 4-tý plech o hodinku později na stole vydržel přeci jen o zlomek času déle než ten první, ale jednalo by se pouze o matematické vyjádření limity :-) protože ani ten se nepodařilo fotograficky zdokumentovat :-)

17.8.2005 Středa (cesta tam a zase zpátky)

(Vyšná Myšla – Košice – Jahodná – Jaklovce a zpět)

Množství bahna na našich motorkách je přímo úměrné japonským schopnostem nahňácat šecky věci na motoru na sebe…tj. nejni to tak strašný. Jen centrální tlumič je schovaný do bahenního tvrdnoucího kvádru, zadeklovaná přední rozeta od řetězu si též pořídila bahenní lázeň o povrchní kosmetické masce ani nemluvím. Pallikou půjčená wap-ka připomíná Star Wars …. Bitva začíná, mistr Jedi zahajuje útok. Nepřátelská rozplizná hnědá bytost odolává, motorky úpí v zajetí…. A voni mě k tomu nechtěj pustit, taková krásná bitka…prý se nemám máchat ve studený vodě… Hnědá hrouda bahna se pomalu mění na motocykl a začínám poznávat svou Bóbiku. Chytám cukání do pravýho opuchlýho zápěstí. A kam pojedeme? Ty bys vůbec neměla jezdit, jsi marod…. Hmm… no jo…. A kam teda pojedem? :-)))) Mohli bychom někam na halušky, když už je to haluška-trip. Dělají v Košicích někde halušky?

BlackWolf o nějakém místě věděl, tak dáváme spicha na benzínce a vzhůru kamsi na okraj města do dřevěného baráčku s milou servírkou a protivným volvem, kterýmu pípá zpátečka…. Mi mi mi mi mi …. Poprvý couvá….. mi mi mi mi…. Po druhý o 15 min později ….. mi mi mi mi….couváme s ním. Povzbuzujeme ho…fandíme mu. Už ať je v čudu. Z hospody jedeme na Jahodnou. Krásnej táhlej kopec, trochu připomíná motorkářskej Buchlák u Brna jen je kratší. Párkrát se projedem, počkáme na Awiu s Dadi co si jen tak trošku odskočili ráno ve 4 do práce. Projížďku protáhneme ještě o pár km a pak se vracíme zpátky. U Palliky a Phoebe je totiž nebezpečně dobře.

18.8.2005 Čtvrtek (Vyšná Myšla – Krásno)

(Vyšná Myšla – Košice – Jaklovce – Mníšek n.Hnilcom – Dobšinský kopec – Brezno (halušky) – Banská Bystrica – Turecká (elektrárna) – Šturec – Turčianské Teplice – Nitrianske Pravno – Prievidza – Partizánske – Krásno)

Expedice Haluška se rozrostla o nové členy. BlackWolf, Pallika s Phoebe jedou stejným směrem a tak se přidali k našemu výzkumnému haluškoidnímu duu. Plán je jasný. Sníme psi…. Eh… dobře, lednička ještě stále nezeje prázdnotou, zviřátka jsou v bezpečí. Do balení těžkou ranou zasáhla snídaně. Potom prohlížení časopisů, pak pokec a nakonec přijel BlackWolf na dvorek. I přes tuto ztíženou situaci se nám podařilo naskládat na motorky co jsme chtěli a vyrazit na cestu. Prší. Určitě proto, že jsme na sebe nenavlékli nepromoky. Pod Jahodnou tedy zastavujeme a oblíkáme se do šprcek (pro neznalce češtiny – šprcka – pryžová pánská antikoncepce). BlackWolf má krásnej zeleňoučkej komplet, bohužel jenom na sebe, na zadní gumu, ze které mu konstantní rychlostí utíká vzduch už né. Naštěstí pod Jahodnou potkáváme známý klincový pár Adieny a Tomahawka, který se k nám na chvilku přidává, aby kladně zapůsobili na inkriminovanou pneu záplatovací soupravou. Je prima potkávat takový lidi náhodně kolem sebe, zvlášť když vám něco je, potřebujete pomoct nebo jenom pokecat.

Pod Dobšinským kopcem přestalo pršet, bůh Termoska holt ví jak nás potěšit. Táhlé rovné úseky střídají utažené přehledné zatáčky jen silnice je trochu užší, holt už jsem rozmlsaná ze Šturce a srovnávám. A za kopcem začíná zase pršet. V Breznu na haluškách už zastavujeme za mokra, naštěstí je tu venkovní posezení zastřešené, ve tvaru staré plachetnice a vaří tu fakt výborně. V Banské Bystrici na pumpě se loučíme, zbytek expedice pospíchá k Bratislavě, mají před sebou moře kilometrů a druhý den znovu, my vyrážíme pod Donovaly k jedný malý elektrárně na čumendu, pak na Šturec, namlsat se zatáčkami. Domů do postele trefíme až za tmy, 406 km za námi a schopni akorát slízt z motorky a upadnout do peřin.

Vyhodnocení soutěže o nejlepší halušku:

V této jistě hodnotné soutěži zcela bezkonkurenčně vyhrála Pallikova a Phoebina pizza. Tímto jim skládáme obrovský hold a už předem stojíme frontu na další kolo. :-)))))