Balkán - 11 zemí za 13 dní 3/3

V Burizane (a vlastně všude v Albánii) míjíme spoustu policistů s radary. U Lezhy přijíždíme na legrační kruhový objezd - ze zatáčky někdo udělal kruháč. Konečně Shkoder. Ptám se domorodců, kudy na Monte Negro, jenže nemáme jediné společné slovo. Zkoušíme posunky. Domorodci se snaží a jejich snaha je korunována úspěchem. Mohli by jen mávnout rukou přibližným směrem a víc se o nás nestarat. Ale strávili fůru času snahou dostat dva Čechy do Černé hory. Utvrzujeme se v tom, že všude jsou lidé dobří a lidé špatní bez ohledu na národnost. Máme kliku na ty dobré. Na přechodu Shtuf - Sukobin připomínající spíš obecní pastoušku odevzdáváme výstupní formulář, díky čemuž do Černé Hory vjíždíme bez problémů.

Stavíme stan v kempu u města Ulčinj za 10 euro na noc a po černém písku upalujeme k moři.

Ráno míříme přes Bar, Petrovač a Podgoricu do Bosny kolem překrásného Shkoderského jezera.

Před hranicemi vidíme 3 shořelé, nejspíš sestřelené kamiony. Proti našemu vjezdu do Bosny nikdo z celníků nic nemá. Míjíme vesnice, které již neexistují a o jejich bývalé existenci svědčí jen cedule na začátku a na konci. Nikde nic, jen kamení. Několik desítek kilometrů. Deprimující podívaná. Přejíždíme záplaty v jinak bezvadném asfaltu. Jednu, pátou, dvacátou. Všechny mají stejně kulatý tvar. Jen velikost je různá… Člověka mrazí při pomyšlení na granáty, které sem dopadaly. Vjíždíme do městeček plných života, městeček kontrastů: vedle moderní novostavby dům rozstřílený jak cedník, dětské hřiště vedle zpola zřícené školy. A děti si tu hrají, babičky na lavičkách štrikují, lidé pracují. Trebinje, Stolac, Siroki Birieg. Čím více do vnitrozemí zajíždíme, tím jsou vesnice čistší, domy hezčí, zahrádky okrasnější. Večer máme v úmyslu zakempovat u romantického jezera Buško, ale shodou okolností se dostáváme k rodinnému domku, jehož majitelé by si rádi přilepšili. 30 euro za pokoj se nám zdá moc, ale kafe už se vaří, postele jsou rozestlány...

Před sedmou už stojíme na hranicích s Chorvatskem v Arzane, jen ukazujeme pasy a jsme puštěni. Spěcháme, takže najíždíme na novou dálnici a urážíme vzdálenost Split – Karlovač za 3 hodiny. Na výjezdu platíme 282 kun, což je asi 1400 Kč. Od té doby nemám ráda Chorvatsko… Málo frekventovanou cestou přes Pokupje se dostáváme ke slovinským hranicím na přechod Jurovski Brod. Projíždíme téměř nepovšimnuti. Kolem měst Novo Město a Litia dojíždíme do Ljubljaně, najíždíme na dálnici, platíme mýtné 1,70 za motorku a po hodině už nás vítá rakouská celnice u Loiblpassu. Odtud už je do Villachu a pak do Krems Brűcke jen kousek. Setkáváme se dle dohody s rodiči a pospícháme do penzionu, kde máme připravený pokoj se sprchou. Člověk by si rád popovídal, ale načechrané postele vypadají tak lákavě!!

Ráno vyrážíme – teď už tři baworáci - do nedaleké vesničky Malta, vyšplhat se na místní málo známou vyhlídku.

Silnička o šířce 3 m, sklon svahu by nedělal ostudu černé sjezdovce a řada zatáček do nebe. Připadám si, že mi v každé zákrutě hrozí volný pád. Projíždíme na dvojku, některé i na jedničku. Ovšem kam se člověk podívá, samé vodopády a panoramata. Z vedlejší vesnice nás vede lesní cestička jako dělaná pro naše endurka až na vrcholek kopce s malou přehrádkou Göskar Spehre ve výšce 1704 m.n.m. Poté hodláme dobýt mekku všech motorkářů – Gross Glockner a Edelweiss Spitze. Po projetí pohoří Balkánu nám však Gross Glockner připadá jako drahý, zacpaný a nudný kopec. Jsme z výjezdu nahoru trošku zklamaní. Odtud vede naše cesta na nádraží městečka Bad Gastain. Ano, opravdu čekáme na vlak. Slouží k přepravě cestujících i s jejich vozidly tunelem na druhou stranu kopce do městečka Mallnitz. Za 8 euro najíždíme na vagony, řadíme jedna, stavíme mašiny na bočák, dostáváme kurty a přes řídítka kurtujeme motorky k úchytům v železné podlaze. Vagonek pro cestující je dvoupatrový a vypadá to v něm jak v letadle. Cesta přes tunel trvá necelou čtvrthodinku. Spěcháme k motorkám, odkurtovat a vyjet na perón. Moc prima zážitek.

A nastal čas loučení s našima i s dovolenou. Nabíráme kurz Salzburg, Wien, Mikulov a Brno. Asi nejnudnější část naší dovolené – 600 km po dálnicích. Zvládáme tuto štreku za 8 hodin, včetně zacpané Vídně. Ale co je špička ve Vídni proti Tiraně :-)

• 2x BMW R 1100 GS
• 13 dní
• 6 150 km


• Minimální denní porce: 250Km
• Maximální denní porce: 750Km


• cca 620 l benzinu natural 95
• spotřeba moje: 4,3-4,7l/100 km
• spotřeba Rudy: 4,5-5,2l/100 km.

Ve všech státech platil přepočet cca 1 Euro = 1 litr (výjimka Chorvatsko)
• Poplatky: 160 euro
• Ubytování: 120 euro
• Jídlo: 100 euro
• Benzín: 640 euro

Cestopis v podobně deníku, jak jsem ho zapisovala každý večer (postřehy, situace, zážitky, které se sem nevešly), a spoustu dalších fotek, najdete na www.bogser.info v sekci Voyages.