Anketa:
Alpentour 2010 3/3
ZdieľaťPridané: 15.04.2011 Autor: mark
Čitatelia: 11757 [Mototuristika - Európa - Cestopis]
7. deň, 256 km
Vallesella di Cadore – Pelos di Cadore – Sella Ciampigotto (1790 m n.m.) – Sella di Razzo (1760 m n.m.) – Lago di Sauris – Passo di Pura (1425 m n.m.) – Ampezzo – Tolmezzo – Sella Nevea (1190 m n.m.) – Passo di Predil (1156 m n.m.) – sedlo pod Mangartom (2055 m n.m.) – Log pod Mangartom – Soča – Vršič (1611 m n.m.) – Kranjska Gora – Wurzenpass (1073 m n.m.) – Faak am See
Dnes je v podstate posledný alpský deň, tak si ho chceme poriadne užiť. Po pár kilometroch odbočujeme na Vigo di Cadore a dostávame sa na menej frekventovanú cestu a ja cítim, že po dolomitovských passoch sa opäť blížime viac k tichu a samote. A nasledujúce kilometre mi dávajú za pravdu.
Pomerne dlhým a zakrúteným stúpaním sa dostávame do sedla Sella Ciampigotto a o kúsok ďalej na Sella di Razzo. Je tu priam božské ticho a samota. Aj scenérie sa začínajú meniť, naokolo už nie sú take skalnaté kopce ako v Dolomitoch. Cez dedinku Sauris s kopou drevených domčekov klesáme k Lago di Sauris, čo nie je prírodné jazero, ale priehrada vybudovaná v štyridsiatych rokoch minulého storočia. Priehradný múr, ale najmä roklina za ním stoja určite za zastavenie. Prechádzame tmavým a vlhkým tunelom a po úzkej ceste lesom stúpame na Passo di Pura, odkiaľ klesáme do Ampezza a napájame sa na hlavnú cestu na Tolmezzo. Tento úsek cez Friaul ma celkom prekvapil a myslím, že celá táto oblasť stojí za dôkladnejšie preskúmanie…
Lago di Predil |
Prechádzame viacero vyschnutých riečnych korýt, kúsok pred odbočkou na Sella Nevea tankujeme najdrahší benzín za celú cestu a už si to valíme hore dolinou. Stúpanie vrcholí sériou ostrých vracákov vystrieľaných v skale, naozaj zážitok. Cez Passo di Predil s rozprávkovým zeleným jazerom a zbytkami vojenskej pevnosti sa prehupneme do Julských Álp a po pár kilometroch odbočujeme na sedlo pod Mangartom, najvyšší po ceste dosiahnuteľný bod v Slovinsku.
Pred nami je ďalší vrcholný zážitok, 11 km dlhé adrenalínové stúpanie cestou, väčšinou bez zvodidiel, s tunelmi opäť vystieľanými v skale. Keďže cesta je pomerne úzka, hore je riešená ako jeden veľký kruhový objazd, jednou stranou príchod a druhou odchod. V sedle sa vraciame do detských čias a ohadzujeme sa zvyškami snehu, vybehneme na vyhliadku na brale a užívame si parádne výhľady do troch štátov, dokonca vidieť až Jadranské more.
Pohľad do troch krajín zo sedla pod Mangartom |
Klesáme späť a ideme smerom na Bovec, pred ktorým odbočujeme do údolia rieky Soča s pasúcimi sa ovcami a prechádzame rovnomennou dedinou. V jednej zo zákrut nabieham v náklone na kúsok štrku na inak dokonale upravenej vozovke a v tom momente mi tak stislo určitú nemenovanú časť tela, že snáď ani zastrúhaný vlas by sa mi tam nezmestil. Našťastie všetko dobre dopadlo a o chvíľu už stojíme na jednej z vyhliadok nad tyrkysovou riekou, kde popod nás prechádzajú odvážlivci na rafte.
Rieka Soča |
Po pár kilometroch už ukrajujeme prvé z 51 serpentín sedla Vršič, vedúcich zväčša v lese, ale miestami odhaľujúcich príjemné pohľady. Klesanie do Krajnskej Gory síce výhľadov moc neponúka, ale o to zaujímavejšia je samotná cesta s mačacími hlavami v zákrutách. Za dažďa tu musí byť veselo. V Krajnskej Gore tankujeme lacnejší slovinský benzín a cez posledné sedlo, rozkopaný Wurzenpass prechádzame do Rakúska. Pri odchode spred supermarketu mi Dany s úsmevom na perách hovorí, že odchádzal po zadnom, Africa s nižšou nadmorskou výškou výrazne ožila.
Končíme v kempe na Faaker See, chlapík na recepcii vtipkuje, že sme sa o týždeň sekli, týždeň po nás tam totiž bol ten megazraz. Večer sa nesie v duchu preberania zážitkov a utužovania kolektívu, stavili sme na osvedčenú kartu J.P. Chenet.
Ad7
Poměrně brzy opouštíme již tak téměř opuštěný kemp a vyrážíme do posledního alpského dne. Cesta se příjemně klikatí ale nelámeme žádné výškové rekordy. Kousek před Slovinskýma hranicema zastavujeme u vojenské pevnosti, kterou jdeme blíže prozkoumat. Toto místo je teď zřejmě hodně využíváno k sešlostem, které mají jediný účel a to konzumaci lihovin. Svědčí o tom množství plechovek od piva (víceméně české výroby) povalujících se po zemi.
Hned za hranicema odbočujeme směr sedlo pod Mangartem. Ačkoliv jsem tu na motorce už byl, opět mě toto místo dostává. Svačíme, děláme blbosti se zbytkem sněhu a dalekohledem se snažíme zjistit zda v dálce opravdu vidíme moře. Míříme na Kranjskou Goru (kde před léty Toma pokousali slovinští mravenci). Protože čas do setmění neúprosně utíká, začínáme se poohlížet po nějakém kempu, který taky brzo nacházíme. Večeříme a poté každý přečteme svou knihu od slavného spisovatele J.P. Cheneta až do konce. Poté jdeme spát, protože máme před sebou náročný přesunový den.
8. deň, 641 km
Faak am See – Velden a. W.S. – Klagenfurt – Völkermarkt – Wolfsberg – Köflach – Graz – Gleisdorf – Hartberg – Mönichkirchen – Wiener Neustadt – Eisenstadt – Parndorf – Kitsee – Bratislava – Bytča – Žilina
Ráno nám pri raňajkách sekundujú operenci voľne pobehujúci v kempe. Dnes je na pláne presun domov, máme na to celý deň, tak volíme cestu mimo nudných diaľnic. Z Faak am See vyrážame severnou stranou jazera Wörthersee cez letovisko Velden. Premávka je tu celkom hustá, no po čase sa zvoľňuje.
Operená spoločnosť pri raňajkách :) |
Cez Klagenfurt, Völkermarkt, Wolfsberg a Köflach sa po miestami slušne zakrútenej ceste č. 70 dostávame do Grazu, kde obedujeme a dávame si za pomoci GPS prehliadku miestnych uličiek. Pokračujeme cez Hartberg, Mönichkirchen, Wiener Neustadt a Eisenstadt okolo Neusiedler See, odkiaľ je to na Slovensko už na skok. V Bratislave sa napojíme na diaľnicu a schádzame z nej v Bytči, kde sa na pumpe s chalanmi lúčime, oni idú do Ostravy a ja domov.
Ad8
Vstáváme opět do slunečného dne. Vydatně snídáme (snad jen kromě Toma, jenž svým toustovým chlebem vykrmuje kempové kačenky, které ochotně zobou přímo z ruky). Dávám si ještě osvěžující sprchu a už vyrážíme na více než 700 kilometrový přesun Rakouskem až domů. Zastavujeme na oběd u Sparu a nakupujeme do zásoby literaturu od J.P. Cheneta a vyplňujeme jí každé volné místo v kufrech. Cesta ubíhá příjemně, ale po obědě začínám mít krizi a to máme za sebou jen asi 250 km. Krize a únava naštěstí za chvíli odeznívá a tak jediný problém je, že nevím jak si mám sednout aby mě nebolel zadek. Postupem času mi to začíná být jedno. V Bratislavě se už za soumraku napojujeme na dálnici a kromě pauzy na svačinu uháníme bez přestávky až do Bytči, kde se rozdělujeme a nás čeká ještě kus cesty do Ostravy.
Hned po rozloučení začína silně pršet, prudce se ochlazuje a cesta se díky špatné viditelnosti stává utrpením. V dešti jedeme téměř krokem až do Ostravy. Toma vysazuju před domem lehce před půlnocí a bez jakéhokoliv vybalování odjíždím domů. Doma ještě chvíli v dešti sundávám z motorky kufry abych se vlezl do garáže. Zhasínám motor a už v tuto chvíli přemýšlím kde pojedem příště.
Snad jen závěrem dodám, že průměrná spotřeba Afriky ve dvou lidech s třemi kufry se ustálila na hodnotě 5,7 l/100 km
Na takéto momenty sa nezabúda... |
Čo dodať na záver? Za 8 dní sme najazdili 2541 km, priemernú spotrebu na V-Strome som mal 4,1 l/100km. Počasie nám s výnimkou Grossglockneru vyšlo na výbornú, počiatočné problémy s technikou sa viac-menej podarilo odstrániť a čo je hlavné, vrátili sme sa šťastne domov. Aj keď sme prešli len zlomok Álp, videli sme a užili sme si mnoho nádherných miest, ktoré určite stoja za návštevu. A sú to práve spomienky na tieto zážitky a úžasné miesta, ktoré človeku dodávajú energiu v studených, zimných, “moto-unfriendly” mesiacoch.
Pridané: 15.04.2011 Autor: mark Zdieľať