Přetopený Hikari expres - Honda STX 1300 2/2

JAK JSME VYBAVENI?

ST je v tomhle směru vcelku normální motorka, čtyři klasické přístroje na palubní desce, pár kontrolek, hodiny, v luxusnější verzi navíc CBS (duál), ABS a TCS (protiprokluzový systém). Pak už jen světla (jako perlička jejich mechanické štelování z místa řidiče) a přepínače na řidítkách.

STX je z jiného těsta. O elektricky polohovatelném štítu už jsme mluvili, dlužno dodat, že jeho elektrický pohyb je v rozmezí takřka 19-ti cm. O dalších 6 cm se dá trvale zvednout v úchytech, takže ani abnormální dlouháni nebudou muset dokupovat vyšší plexi v příslušenství. Ale pod štítem na nás zírají palubní přístroje a tam už jsme kompletně v jiném světě.

Rychloměr a otáčkoměr zůstaly analogové, ovšem rychloměr se přestěhoval do centrální části a zaujímá nyní dominantní prostor. Otáčkoměr je od něj vlevo, za ním trojcestný ovladač informačního panelu a sedmipolohový ovladač elektrické korekce sklonu hlavních světel. Na druhou stranu od rychloměru je sdružený informační panel a ještě víc napravo panel kontrolek. Tolik suchopárný popis.

V reálu to ovšem vypadá náramně divoce. Zvlášť neskutečná změť grafických a číselných vyobrazení na informačním panelu je vydařená. Věnujme se tedy nejdříve jemu. Nahoře je grafický (osm dílků) ukazatel stavu paliva v nádrži. Místo hladového oka pulzuje poslední dílek grafu. Tady není problém. Pod ním je na výběr ukazatel okamžité nebo průměrné spotřeby který lze navíc přepnout v režimu litry/100km nebo km/litr. Tady to už začíná. Okamžitá spotřeba se totiž aktualizuje v 15-ti vteřinových intervalech, tedy ukazuje to poněkud chaoticky. Vlastně to ukazuje na draka. Klidně se objeví okamžitá spotřeba 0.2 litru na 100 km pokud se impuls při brutální akceleraci strefí zrovna do okamžiku kdy řadíte a pak 15 vteřin na displeji hrdě svítí. Nebo naopak přidáte plyn, vyskočí na vás cifra kolem dvaceti na sto a nezmizí ani když dojíždíte s brzdícím motorem ke křižovatce. Prostě ukazuje to správně jen při ustálené rychlosti. Tedy správně. Ono to správně neukazuje nikdy, ale k tomu se ještě dostanu. Další možnost je průměrná spotřeba od posledního nulování. Ta se moc nemění, je vcelku zajímavá, ale jen do okamžiku, kdy si průměrnou spotřebu změříte sami, tzv. od špuntu do špuntu. Tedy natankujete plnou po hrdlo, vynulujete ukazatel a denní km, ujedete třeba 400 km a dotankujete. Na ukazateli svítí spotřeba např. 7,5 litru na 100, vy vydělíte natankované litry čtyřma a vyjde vám 6,7. Nevěřícně to zopakujete a vyjde vám opět rozdíl skoro litr na 100. Od té chvíle využíváte většinou další možnost ukazatele a tím je poloha vypnuto. Poslední funkci tohoto zázraku nelze ovlivnit, do jejího modu se připíná automaticky v okamžiku, kdy začne pulzovat onen poslední dílek palivoměru, tedy v okamžiku, kdy jedete na reservu. Displej totiž začne zobrazovat dojezd při současné průměrné spotřebě a zbývající litry paliva v nádrži. Ale opět to má několik háčků. Nejen že se ukazatel sekne asi tak o 1,5 litru o který je v nádrži víc (tedy nesouhlasí ani ten dojezd, ten navíc nesouhlasí kvůlivá blbě spočítané průměrné spotřebě) největší vychytávka je, že v okamžiku, kdy jsou podle tohoto pomocníka v nádrži už jen dva litry (ve skutečnosti ale 3,5), celý to zhasne a neukazuje to nic. Takže víte prd…… musím se smát, když si na to vzpomenu. Fakt dobrá věcička, asi nejmodernější na celý motorce.

Pokročíme dále. Pod tímto prolhaným zrádcem je dvojité denní počitadlo ujetých km. Tedy trip A a trip B. Neukazují bohužel společně, musí se přepínat. Pod nimi je celkový počet ujetých km a ještě pod ním grafický ukazatel teploty chladící kapaliny (šest dílků, tři je normální stav). Ještě níž je ukazatel teploty okolního vzduchu a ještě pod ním hodiny. To je všechno a celé dohromady je to stejně nepřehledné jako můj popis. Aby toho nebylo málo, za prudkého slunečního svitu není panel moc čitelný a pokud nasadíte sluneční brýle, můžete na něj rovnou zapomenout. Jeho jas lze ovládat trojcestným vypínačem vlevo na palubní desce, což je sice praktické, ale jen do okamžiku, kdy se pokusíte jas přeladit za jízdy v noci. Pro denní provoz je totiž nutná nejvyšší intenzita (a ani to někdy nestačí), v noci to naopak svítí jak Las Vegas, takže musíte tlumit, což dělat ovladačem, který je jen trochu větší než dvacetikoruna, má tři části, nesvítí a je kdesi před vámi na palubce, kam stěží dosáhnete …. shit. Další dvě výseče tohoto ergonomického zázraku ovládají ukazatel spotřeby a denní počitadla kilometrů.

Za poznámku stojí kontrolka neutrálu, která se naprosto překvapivě rozsvítí až úplně vpravo na okraji vašeho zorného pole. Ale to už je otázka zvyku. Zase v tomhle panelu kontrolek (neutrál, dál. světlo, vstřikování, olej, ABS) krásně za noci září nápis Pan European. Velmi luxusní...

Ovladače na řidítkách jsou již standardní, navíc je snad jen vypínač varovných blinkrů na levé straně. ABS je součástí paketu s elektricky ovládaným štítem, TCS zřejmě v nabídce není a nebude. Dokoupit lze příslušenství od aerodynamických deflektorů pro ruce a kolena přes topcase až po rádio, které v nabídce příslušenství ST nikdy nebylo, otázkou je, jestli je u takové motorky potřebné.

Snad ještě jedna věc stojí za zmínku. Přestože je motor vybaven dvěma katalyzátory a lambda sondou, nemá plnící otvor nádrže blbuvzdornou redukci pro tenkou pistoli s bezolovnatým benzínem. Zvláštní, ale víceméně příjemné, protože plnění po hrdlo je snadné, do nádrže je totiž kolem pistole vidět. Kdo ale natankuje olovnatý benzín, má smolíka pacholíka a motorku bez katalyzátorů.

JAK JEZDÍME?

STX je za jízdy skoro ve všem o chloupek lepší než ST. Ale není to žádný propastný rozdíl. Nejvíce to vynikne, když z toho nového přesednete bezprostředně na toho staršího. Jezdecká pozice je v základě stejná, ovladatelnost také a pokud se pohybujete umírněným tempem i výkon a jízdní vlastnosti jsou velice podobné. Kupodivu ST působí za jízdy proti STX subtilněji, především díky užší stavbě ve střední části. Prostě máte nohy víc u sebe. V hmotnosti nejsou bohužel také žádné markantní rozdíly, testované STX mělo v dokladech uvedenou pohotovostní hmotnost 321 kg. To tedy nic moc, protože pokud byly od majitelů u ST na něco časté stížnosti, byla to právě stejná hovadská hmotnost. Moudro typu „po rozjetí se pocit vysoké hmotnosti ztrácí“ je pouze z jednoho pramene do druhého opisované klišé, které nelze brát tak úplně doslova. Pocit z vysoké hmotnosti nezmizí nikdy, zvlášť pokud chce majitel jet tak trochu kládu. STX k brutálnímu tempu svádí daleko víc, protože jeho motor se lehčeji vytáčí do poslední třetiny otáček a kvalita rámu je příkladná. Bohužel, právě díky širší stavbě tahá poměrně brzo stupačky po zemi. A nejen stupačky, rychle dojde i na páku nožní brzdy. Škrtnout si něčím na ST není nijak jednoduchá záležitost, na STX je to otázka lepší silnice a ztráty prvního ostychu. Takže veškeré výhody plynoucí ze silnějšího motoru a tužšího podvozku jsou rázem ty tam. Pokud se tedy bavíme o zatáčkách. Na rovné silnici je samozřejmě králem STX. Není naprosto žádný problém držet cestovní rychlost ve dvou na dálnici kolem 200 km/h (až na jednu výjimku o které se zmíním na konci). To na ST moc nejde. Kolem dvoustovky mu jednak trochu dochází dech a za druhé na něm o poznání víc fouká. Ručička tachometru se u STX zastaví na hodnotě 240 km/h a ani tato rychlost není nijak nepříjemná nebo vyvolávající pocit nebezpečí. Jediný rozptylující údaj poskytuje v takovém kalupu pouze ukazatel okamžité spotřeby, který škodolibě hlásí 18 l/100 km. Brzdy fungují velice dobře, duál snad v páté generaci se podařilo doladit takřka k dokonalosti. Přední páčka brzdí celkem jedovatě, přesto je náběh brzdného účinku progresivní a lehce dávkovatelný. Nožní brzda účinkuje korektně, silně, ale ne přemrštěně. Navíc na suché silnici prakticky nejde zablokovat (resp. donutit ABS aby zaúřadovalo). To všechno ale uměly brzdy ve variantě CBS-ABS na ST víceméně také, snad jedině kromě prvních ročníků duálu, kde se prý stávalo, že nožní páka brzdila prostě moc ostře. Opusťme ale hlavní silnice a vydejme se na naše rozbité okresky. Čeká nás asi nejpříjemnější překvapení s novým modelem - komfortně odpružený podvozek, který je přesto příjemně tuhý a jistý ve stopě. Klasické nerovnosti našich asfaltových cest eliminuje se sebevědomou přezíravostí a pokud cesta a srdce dovolí, umožňuje vysoké tempo i v poměrně složitých pasážích. Jediné, co se mu trochu nelíbí, jsou průjezdy s větším nákladem zatáčkou s nějakým táhlým hupem. V takových případech má občas tendenci „zapumpovat“ zadkem. Není to nic nebezpečného a lehce to jde odstranit dotažením regulačního šroubu tlumiče zadní pružící a tlumící jednotky, ale v takovém případě zase trochu utrpí komfort. Každopádně tady byla odvedena vynikající práce. I nastavování předpětí zadní pružiny je snadnější a pohotovější, není k němu potřeba speciální klíč a sundat boční kufr jako dřív, stačí zašátrat vlevo z boku pod sedlem a párkrát otočit rukou.

Obě motorky mají navíc společnou velmi příjemnou vlastnost, totiž netečnost ke změně zatížení, resp. obsazení spolujezdcem. Vzhledem k vlastní vysoké hmotnosti a mohutným rámům není divu. ST se občas při vyšší rychlosti zavrtí, STX ani to ne. Co se týče kvalit motoru, ani tady si prakticky není na co stěžovat. Jak již bylo řečeno, motor se o poznání snadněji vytáčí a jeho dvacet koní navíc je velmi příjemných. Díky celkové charakteristice a průběhu točivého momentu je radost s ním spolupracovat. Snad jen v pásmu středních otáček je tak dokonale zklidněný dvěma vyvažovacími hřídeli, že jeho chod připomíná spíš bezpohlavní řadový čtyřválec, než agregát V4. Stačí však nasadit ostruhy a zdravý jadrný chrapot (byť legislativně tlumený) nenechá nikoho na pochybách o ušlechtilém chovu. Zpočátku mě nepříjemně vyděsila avizovaná spotřeba na informačním panelu. Se svým ST1100 jezdím v průměru tak za 5,5 litru a tady ukazovala průměrná spotřeba cosi kolem 7,5 l/100 km. Což se mi tedy na všechnu tu moderní techniku zdálo hodně, přestože objem i výkon jsou vyšší. Jenže později se ukázalo, že se nedá tak úplně věřit cifře na displeji a i já jsem se trochu zklidnil, takže celková spotřeba za celý test činila neuvěřitelných 5.8 litru/100km, přičemž drtivá většina km byla najeta se spolujezdkyní a ne zrovna výletním tempem. Odhaduji, že při stejném tempu a nasazení bych byl s ST tak o litr výš. Při troše dobré vůle přitom není problém stlačit spotřebu STX 1300 pod 5 l/100 km. Ve dvou lidech. Fantastické. Pokud bude mít tenhle agregát i stejnou bezproblémovou výdrž motoru ST 1100, rád mu odpustím i změnu pohonu ventilového rozvodu na řetěz.

při montáži sady proti přenosu tepla je třeba sáhnout hluboko do kapotáží

Jiná situace je ale u převodovky, tam totiž zůstalo subjektivně vše při starém. Pořád má jenom pět stupňů, pořád tam jdou někdy dost škobrtavě zařadit, pořád jsou trochu špatně rozloženy a navíc se přidal nesporný fakt, že nyní je pětka moc krátká. Tedy přesněji, ona je prakticky stejně dlouhá jako dřív, ale teď má motor víc síly a je i pružnější, takže to člověka neustále nutí řadit neexistující šestku. Celkově lze ovšem konstatovat, že komu nevadí vysoká hmotnost, pro toho je svezení na STX velmi, ale opravdu velmi příjemný zážitek. S jednou výjimkou …

Tahle veskrze povedená mašina s pár mírně rozčilujícími detaily má jednu zásadní nectnost. Ta ovšem vynikne teprve se stoupající venkovní teplotou. Ano, bohužel, je to tak – STX na rozdíl od svého staršího příbuzného citelně topí. Nad 20°C to začíná být nepříjemně znát a nad 25°C jde do tuhého. Smutné je, že ST se naopak vyznačuje takřka dokonalou izolací jezdce od motoru. I při stání na křižovatce a běžícím ventilátoru směřuje proud teplého vzduchu mimo „obytný“ prostor. Na STX se to už nepovedlo. Topí nejen obnažený rám mezi stehny, teplá je i celá nádrž plná horkého benzínu, při zapnutém ventilátoru fučí teplý vzduch škvírama mezi rámem a kapotáží a pokud při jízdě na dálnici zvedne jezdec plexi přesně do té polohy, kdy na něj nejmíň fouká, začne kolem něho cirkulovat odpadní teplo z motoru jak v horkovzdušné troubě. 200 kilometrů po dálnici z Brna do Prahy za teploty kolem 25°C se stalo opravdovou procházkou peklem. Při jízdě po dálnici zřejmě málokdo zůstane jen v tričku, tedy i já jsem navlékl textilní bundu. Na nohou džíny, bo v motogatích bych uvařil příslušenství již na okreskách. Přestože cesta krásně utíkala svižným tempem, každou chvíli bylo nutno ubrat, spustit plexi do základní polohy a z gruntu vyvětrat. Nijak enormně rychle se spuštěným plexi zase jet nejde, bo na to to není stavěné. Takže když chce člověk přidat, musí ho zase trochu zvednout a v tom okamžiku zaútočí vlna vedra.

Na začátku jsem psal cosi o svých rozporuplných pocitech. Tahle motorka se mi náramně líbí, skoro dokonale mi vyhovovala, strašně jsem se na ni těšil, svezení s ní je radost a byl bych ochotný ji leccos odpustit… Ale tady jsem na pochybách. Totiž ani v našich klimatických podmínkách se nejezdí jen s nudlí u nosu, nehledě na to, že je to cestovní mašina, která by měla své majitele odvézt třeba i do teplých krajin. Samozřejmě, že je tam odveze, musí se ovšem smířit s faktem, že jim zřejmě cestou bude víc teplo, než původně předpokládali. Mě osobně by to vadilo moc.

Výrobce na tento poznatek nakonec přišel také (přestože předvýrobní testy trvaly měsíce) a dodatečně vybavil novější STX speciální soupravou, která má přenos tepla eliminovat. První prodané kousky dokonce stáhnul zpět k prodejcům a souprava byla dodatečně a zdarma namontována. Jak funguje už nemohu posoudit, testovací stroj jí ještě neměl.

Co říci na závěr? STX přichází vystřídat svého legendárního předchůdce a na rozdíl od něj se oficiálně dováží i na náš trh. Budeme ho tedy vídat zřejmě daleko častěji, třeba i proto, že naše motocyklová veřejnost pomalu mění priority a od překoňovaných superstrojů nebo chromem se blyštících imagemakerů ji to začíná víc táhnout k pohodlným cestovním speciálům. Nezbývá tedy než popřát budoucím majitelům tisíce šťastně natočených kilometrů a mnoho příjemně chladných dní, kdy jim bude nový Pan European oddaným a všestranným společníkem.

STX1300 toho na dovolenou pobere opravdu hodně

Ilustračné foto v galérii k tomuto článku dodal: TTom