Cesta po Evropě + Faro 2005 2/5

8. den, 13.7.2005 - E (Oliva, Benidorm, Alicante, Murcia, Lorca, Granada, Malaga, Calahowda)

Domluva zní jasně dojet těsně nad Gibraltar, abychom měli dostatek času na prohlídku toho anglického území. Cesta probíhá vcelku příjemně, někdy si připadám, že dálnice patří pouze nám, také jsme zjištili, že za celý úsek dálnice se vůbec neplatí. Co je ale k nevydržení, že celá dnešní trasa vede přes totálně vyschlou planinu, takže jediné ochlazení připadá v úvahu pouze v klimatizovaných benzínkách. I při otevření přilby z důvodu malého ochlazení větrem ihned přilbu zavírám… Zkuste si hlavu strčit do rozpálené trouby a budete se cítit jako já. Tady už začíná ukazovat i teploměr oleje, že je něco špatně. To znamená delší přestávky a pokud možno ve stínu, teda jestli tam zrovna nějaký je. Projíždíme Malagou a hledáme kemp. Zatím se daří pořád sehnat kemp přímo u pláže. Ani se nedivím že to jižní Španělsko je opravdovým turistickým centrem, krásně upravené pláže, příjemná teplota moře bez jediného náznaku nečistot.

(kemp Los Jarales: 36 EUR/noc, 5 osob, 2x stan, 3x moto)

Leo a nabalená mašina

Musím přiznat, že po XJ900S je Afrika taky dobrý stroj

Dálnice mezi Alicante a Malagou, strašný pařák

9. den, 14. 7. 2005 - E, P (Calahowda, San Rouge, Gibraltar, Algeciras, Tarifa, San Fernando, Jerez de la Frontera, Sevilla, Huelva, FARO!!!)

Budíme se z představou že dnes uvidíme krásné a pro nás Čechy dost vzdálené místa. Nepokládám se za velkého cestovatele, ale jsou to pro mě dost cenné skalpy. A už jsme tam, Gibraltar nás se svou velkou majestátností vítá z pěkné dálky. Docela nás překvapili větší kontroly na celnici. Ono se ani není čemu divit, po těch teroristických útocích v Anglii. Snažíme se dostat co nejvýše, ale daří se nám to až na třetí pokus. Když jsme konečně na tom nejvýše položeném parkovišti, tak nás hlídač vrací zpátky. Nemáme totiž Libry na zaplacení parkovného a o eurech se nechce vůbec bavit. Tak jenom pár fotek i přes velké protesty anglána a mažem pryč. Docela mě mrzí, že jsem neviděl ty anglické opice (makaky). Další místo, které nesmíme vynechat je Tarifa. Nejjižnější místo Evropy. Tady je vidět Maroko jako na dlani. Vodník furt vehementně protestuje, že jeho Afrika musí okusit Afriku, ale nakonec se podřizuje většině a pokračuje dál. Pomalu se blížíme k Sevillii, kde na nás domácí troubí a mávají jako by tam byli samí Češi. Tady si už začínáme všímat větší houfy motorkářů směřující do Portugalska. Už jsme opravdoví kousek od cíle. Konečně 23,30 hod místního času překračujeme vjezd do oploceného areálu motosrazu Faro 2005. Platíme vstupné (35 EUR/osoba), koukáme do igelitky co že jsme to od nich všechno dostali (odznak, nášivku, samolepku, tričko, památeční hliníkovou cedulku, pár kondomů, 3 lístky na jídlo+pití a nějaké reklamní upoutávky s pozvánkou na příští ročník). Potom projíždíme po vyznačených cestách a snažíme se najít místo pro stany (pokud možno pod borovicemi, což je jediné místo kde se dá očekávat nějaký ten stín). Pro další cestovatele určitě doporučuji dojet do Fara dřív než my, v noci se strašně blbě hledá solidní flek a navíc přehlídnete Čechy, kteří tam jsou už zabydlení. Nemluvě o tom, že místa hodně rychle ubývalo.

Gibraltar, vysoká skála a pod ním malé městečko

Nejvýše položené parkoviště v Gibraltaru