Jesenná XL Rally 2008, alebo ako som zobral hrošíka do blata

Ak ste čítali môj posledný článok na túto tematiku: Motoraj Rallye 2008, alebo ako som zobral hrošíka na závody, tak viete, že to bola moja premiéra v rally súťažiach. O tom, že ma to chytilo, niet pochýb a po Motoraj Rally som sa rozhodol na XL-ko pripraviť. Jano (alias jasterica) ma varoval, že to bude extrémny blatistý masaker. Ak niečo pri jazde off-road na GS neznášam tak je to blato. Veď kto si to skúsil ten vie.

V rámci príprav som teda zakúpil crossovú zadnú gumu Mitas C-02 a pre zlepšenie navigácie namontoval cyklo computer, aby som mohol presne merať vzdialenosť a nulovať podľa potreby. Vo štvrtok poobede všetko nabalil na motorku a vyrazil do Revúcej. Samozrejme ma neobišla brutálna búrka a tak som po prvý krát v živote Sorošku neprešiel, ale prebrodil za dohľadu áut stojacich na krajnici. Na ceste sa valilo toľko vody, že sa báli pokračovať v jazde.

Do Čiech ideme znovu Janovým autom s motorkami na prívese. V kempe sme ako prví a ja ešte narýchlo riešim prezutie zadnej gumy. Nielenže C-02 nemám na GS vyskúšanú, ale naviac ju chcem dať bez duše a tak si nie som istý či nepustí.
Fúkame ju na benzínke a s poslednými lúčmi slnka ju montujem na GS. Snáď bude nafúkaná aj ráno. :-)

Z priebehu počasia je jasné, že to bude blatistý masaker. Vpredu mám obutú TKC, ktorá v blate zrovna neexceluje, ale na GS v 19-palcovom rozmere nič lepšie nezoženiete. Štartovať sa malo o 9:00, ale nakoniec sa to presúva. Prví jazdci sa na trať vydávajú niečo po desiatej a my s Janom sa tlačíme medzi nich. Viem, že keď som minule jazdil 120 km cca 5h a dnes to má byť 155 v blate a skoro sa stmieva budeme mať čo robiť. A tak aj bolo.

Z priebehu rally vyberiem len tie ozajstné čerešničky:

• Prvý pád asi niekde na prvom kilometri. :-) Ani nie tak pre náročnosť trate, ale skôr čumenie do itíku a zrazu pod kolesami kopa haluzí. :-)
• Prvá roklinka – predo mnou viac ako meter hlboká roklinka, kolmo dole cca 1-2m v potoku (to ako na rozbeh) a zasa kolmo hore okolo stromu. Hore som sucho prehltol, chytil plyn a prebehol som to. Jano už nemal také šťastie.
• Niekoľko brodov – neboli náročné, no hlboké dosť. Voda mi zaliala celý roadbook a začal moknúť papier. Za posledným brodom bol pekný lesný výjazd a kopa odstavených motoriek. Nuž, pomáhali sme...
• Druhá roklinka – nebola až tak náročná a bol tam aj kameraman. Žiaľ pre mňa – mal som technické problémy. V pravom valci nemám originál fajku, ale len bežnú NGK. Tá nie je utesnená a po brodení, keď valec zaleje voda, mi pravý valec vynecháva a motorka dochne. Ale nejak som to prešiel.
• Blatisté peklo – no to bolo celý deň, najviac som sa natrápil práve na obyčajných rovných, no neskutočne blatistých cestách. Predok sa zalepil a nedržal vôbec, naopak, zadná C-02 sa odhodlane zakusovala a tak keď som valil sa ma nikto neodvažoval prebiehať – hádzalo ma +– 1m doprava aj doľava a sem tam na zem. :-)
• 4x na zemi na 50m – A dosť! Blato, koľaj – 3x som hrocha zvládol dvihnúť no štvrtý krát už nie. Jano bol v nedohľadne (kráčal smerom ku mne, lebo moto vedel zaparkovať až príliš ďaleko) a tak som sa nasral, motorku som dvihol a rozhodol sa, že už padať nebudem. V ten deň som už nespadol – celé poobedie v tomto smere patrilo Janovi. :-)

MX trať

* Prichádzame na MX trať a prvú kontrolu – trať bola v pohode, no posledné, načo som myslel, sú nejaké skoky. :-)


• Pozor na Kořeny – tak presne túto poznámku som si v itíku neprečítal. Niežeby som tie korene vo výjazde nevidel, ale keď už predok odskočil, dopadol na koreň a ja som už trénoval kotrmelce. Zem len tak zdunela – dosť som valil.
  
• Prudký sjezd – po slovensky padák. Zastavil som hore, vypol motor a zagúľal očami. Jano a chalan na Dakare sa prišli pozrieť a začali debatovať kadiaľ to obísť. Ja som medzitým naštartoval a podľa pravidla nesmieš dlho premýšľať som sa spustil dole. Nasledujúcich 15 min som presviedčal Jana aby to tiež skúsil, za čo som potom od neho dostal pivo. (Ako vďaku samozrejme.) A prečo padák? Lebo to sa nejazdí to sa padá. :-)
  
• Výjazd ostře vpravo do lesa – najprv sme ho prehliadli, možno preto, že tam nebola cesta. Bol to len strmák kolmo hore v lese pomedzi stromy. Pár motoriek som tam videl sa slušne vyvaliť – podvíhali sme, vytlačili čo sa dalo a nakoniec to vybehli krížom cez les.
  
• Postupne sme sa v skupinke dostali na rozdelenie trate ťažká / ľahká. Pýtam sa chalanov či ťažkou a je rozhodnuté. V mieste kde začína výjazd s popisom v itíku „GAZUUUUJ!!!!!“ púšťam Jana pred seba. Nechal som mu náskok a valím za ním, dávam aj dvojku a držím plyn, po rozbehu na koreňoch a podobných magorovinách je výjazd čím ďalej strmší, koľaj, blato... Jano sadá a začína kolobežkovať, dobieham ho, no nie je ako ho obehnúť a zastavujem. Sme kúsok od vrcholu skúšame tlačiť no nemá to zmysel. Vrátili sme sa dole a prešli to dlhšou obchádzkou. „Sajdkár neprojede“ – neprojeli sme ani my. :-)

z potoka

• Blatistý výjazd z potoka – pod dohľadom kamery nerobil tentoraz problém.
• Ešte za svetla dochádzame na benzínku – do cieľa už veľa neostáva. Spravila sa tu skupinka asi 12 strojov a rozhodujeme sa, že takto pokope to môžeme skúsiť aj potme. Len neviem prečo mám navigovať ja.
• So západom slnka to začína byť zaujímavé – nevidím poriadne po čom, ani kam, idem, zato idem dosť rýchlo – nuž čo oko nevidí...
• Tie nočné výjazdy a 1 km po oráčine stáli zato – po tme sme prišli aj na miesto tretej kontroly no nikto tam už nebol.
• Následne sa napájame na asfalt v dedine neďaleko kempu a volíme návrat po asfalte, to sme však nevedeli, že do cieľa nám chýbalo 17km z toho 10 po asfalte. Na roadbook po tme totiž nieje vidieť a navigácia bola otravná keď nevidíte ani orientačné body.

Na jesennom XL-ku sme s Janom teda neuspeli. Vlastne ako sa to vezme. Z 94 jazdcov totiž došlo do cieľa len 30 a v kategórii veľkých dvojvalcov, ako moje GS, len 6. Trať bola teda poriadne náročná a v sedle sme sedeli 8 hodín v kuse. Myslím, že ak by sme mali ešte pol hodinu na jazdu za svetla, tak by sme to prešli.

Čo sa zlepšilo bola naša navigácia. Jano kúpil okuliare vhodné do moto prilby a ja presný cyklo-computer. Zablúdili sme len pár krát aj vtedy sme relatívne rýchlo našli správny smer. Roadbook sedel veľmi dobre, až na jednu križovatku, ktorá nás dosť poplietla. Jazdecky bol najväčší problém blato – musím niečo vymyslieť s tým predným kolesom. Technické problémy som mal len s vynechávaním pravého valca po brodoch a mlákach a nebolo ich veru málo. Skončil som s utrhnutým hliníkovým chráničom spodku motora a asi dva týždne po návrate začalo slziť gufero na zadnom kolese. Ale namiesto vyhodnotenia akcie prenechám slovo znovu Klasike, ktorá aj tentoraz jazdila skvele a vyhrala nielen v kategórii ženy:

Motoraj Rallye 2008 očami Klasiky:

Text: KlasikaGS

V kempu to v pátek večer vypadá jako na srazu dodávek a přívěsů – doba, kdy se na XLka jezdilo po ose, je již asi nenávratně pryč. :-) S Hajným, Mařenou a Zdeňkem-X dostáváme jedinou chatku, ve které není zabudované topení, takže se snažíme vymrzlé pokojíky vytopit přiděleným radiátůrkem – je to běh na dlouhou trať. :-)

V sobotu od rána přijíždí další a další účastníci – vesměs okolobydlící a tudíž bezpřívěsoví. Při snídani v osm hodin se mi do nervozitou staženého žaludku podaří dostat jen hrnek přeslazeného čaje. K dalšímu nápoji se dostanu ve čtyři odpoledne. :-)

V půl deváté mi odmítá Grace držet volnoběh. Po půlhodinovém šťourání ve všem možném i nemožném odhalujeme závadu ukrytou v nataženém lanku sytiče – to když jsem si chtěla doštelovat spojku a otočila jsem blastr, který natáhl lanko. Ach jo, to zase byly nervy... :-)

V půl desáté jdeme všichni na rozpravu před startem, Miloš mírně poodkrývá taje přichystané trati, chvíli uklidňuje, chvíli straší. O jednom výjezdu rovnou říká, aby ho dvanáctky ani nezkoušely. V tu ránu polovina startovního pole prohlašuje, že sedlá dvanáctky. :-)) V deset vyráží na trať první závodníci – Bull a Sqwer. Já a Hajnej vyjíždíme v 10:27. Kratší verze závodu měří 153,1 km, delší verze měří 155,3 km. Itinerář čítá 236 bodů.

Potkáváme spoustu lidí, někde předjíždíme my je, jinde oni nás, často i několikrát po sobě. :-) V první roklince někdo na GS 1100 těsně před námi láme zobák, když se mu nedaří manévr v úzké průrvě – ten zvuk lámajícího se plastu si pamatuju dost dobře...

Házím rybičku u první kamery v druhé nepříliš složité roklince. Totéž se mi během dne daří ještě dvakrát – ze čtyř pádů za ten den mám tři na kameře. To se hned tak někomu nepoštěstí. :-) Jirka odhazuje také, ale pokaždé mimo kamery, neřád. :-))

Držíme svižné tempo, prakticky nebloudíme, díky čemuž se nám daří dojíždět a předjíždět dříve odstartované soupeře. Na malou motokrosovou trať se dvěma pěknými skoky u první kontroly přijíždíme společně s týmem Bull-Sqwer, společně kroužíme po trati a společně i odjíždíme. Chvíli jedu za Sqwerem jako poslední z naší nedobrovolné čtveřice a on mně vydatně krmí blátem a kamením, kdykoli to podklad jen trochu dovoluje. :-) Že by to bylo schválně? ;-) Ale i tohle k soutěžím tohoto typu patří. :-)

Tři brody těsně za sebou dávám bez problému a padá mi obrovský balvan ze srdce – brodů jsem se na této trase bála ze všeho nejvíc. Ale byly jednoduché, žádné skryté kameny, čistý průjezd vodou. Uvědomuji si, že celá trasa vede převážně po lesních bahnitých cestách. Hodně bahnitých. Klouže to jak sfiň. V jednom ze světlých momentů, kdy nemám oči půl metru před brýlemi a nečvachtám v bahnitých kolejích, upřímně obdivuju všechny, kteří se na E09, TKC nebo Karoo s velkým GS-em vydali do boje. Klobouk dolů, pánové!

Sjíždíme se s grupou advíků a dlouhou dobu bloudíme po lese hledajíce žlutou značku. U prudkého sjezdu opět dojíždíme Bulla se Sqwerem, kteří se nám trhli, když si Jirka spravoval bundu. Bull zrovna mizí za hranou sjezdu, zatímco Sqwer nás pouští před sebe a tím mi mimoděk prokazuje velkou službu – nemít ho za zadkem, asi bych nahoře chvíli rozvažovala :-) Takhle jsem sklouzla dolů raz dva, i když obtisknuté zorničky na brýlích mám asi ještě teď. :-))

Když máme možnost volby, jestli kratším obtížným výjezdem nebo delší neobtížnou šotolinou, volí Hajnej jednoznačně výjezd. Špatná volba. Časově určitě. On ho dal, s odřenýma ušima, ale dal. Já jsem ho dala taky. Do půlky. Nahoru jsem Grace dostala jen a pouze díky Jirkovi. A byla jsem s už tak minimálními silami na ještě větším minimu.

Jinde Jirka pomáhá soutěžícímu s LC8 zamotanou do větví. Vypadal, že se tam trápí už docela dlouho, podle strhaného výrazu obličeje. :-) Nedalo se nepomoct...

Přichází další kamera a můj druhý pád, když jsem do bahnitého výjezdu z potoka najela pomaleji, než bylo třeba. Grace se sice statečně na plný plyn pomaloučku sunula nahoru, ale šmýklo sa to, no... :-)) Holt každá akce má svého šaška. :-)

Na jediné benzince na trase dojíždíme Čizáka a také raději tankujeme oba pět litrů – jen pro jistotu. Jak se v cíli ukázalo, měli jsme to děsně těsně. :-)

Další kontrola u lesního výjezdu nám dává razítko s číslem tři a já nějakou dobu přemýšlím, kde jsme minuli dvojku, když jsem si stoprocentně jistá, že jsme z trasy nikde nesjeli.... To, že kontrola č. 2 neexistuje a Miloš si z nás tímhle vystřelil, nám bylo se smíchem sděleno až v cíli. :-)

Poslední kontrola – houfy odpadlíků se baví tím, jak různě padáme ve sjezdu do potůčku. Tohle místo mi nedělá problém, zato o kousek dál se trápím dlouhou dobu na výjezdu z potoka.

V druhém a posledním místě, kde si můžeme zvolit trasu podle svého gusta, je vám nejspíš jasné, co jsme z volby kochací off a kochací on zvolili. :-) Cesta po žluté byla opravdu kochací. Asi na sto metrech, když jsme přejížděli most pro pěší. :-) Zbytek byl kotáry, rygoly, přejíždění hřebenů skalek s klouzavými kořeny a podobné „kochací“ laskominy. To vše od silnice k silnici, protože místo abychom upalovali po asfaltových serpentinách, štrachali jsme se mezi těmi serpentinami lesem. :-))

Pár kilometrů před cílem při průjezdu dalších roklin už padám na hubu a modlím se, abych konečně na roadbooku narolovala to kouzelné políčko CÍL!

No a podařilo se. Dojíždíme do kempu, a přestože stojí před hlavní budovou spousta špinavých motorek a špinavých jezdců, Miloš nám vyráží dech sdělením, že přijíždíme jako první – všichni ostatní, kteří tady postávají, jsou odpadlíci.

Pár minut po nás se objevuje Siky, Beba, Čizák a další superenduro. Netušíme ani náhodou, jak výsledné počítání časů dopadne.

Jirka ještě na chvíli odjíždí na trasu, aby petflaškou zachránil Adama, jehož HPdvojce došel benzín tři kilometry před cílem. :-)

A přišlo vyhlašování vítězů. Z 94 účastníků závod dokončilo pouhých 30. V kategorii jednoválců startovalo 34 strojů, závod dokončilo 13, v kategorii do 1000ccm startovalo 37 strojů, závod dokončilo 11, v kategorii nad 1000ccm startovalo 20 strojů, závod dokončilo 6, v kategorii sidecar startovaly 3 posádky, nedokončila žádná.

Smolaře akce si opět vybral Kutmič, který do cíle dorazil pěšky, neboť svoji Afriku při bloudění zahrabal do bahna tak, že ji bylo možné vytáhnout až druhý den za vydatné pomoci obětavých kamarádů. Sqwer dorazil do cíle sice po ose, ale na prázdném předním kole, když se mu oprava píchlé duše nepodařila a vzdát nechtěl.

Aby bylo možno vyhlásit kategorii sidecar, musel Miloš přistoupit k hodnocení podle toho, kam až která posádka dojela.

Při vyhlašování nejrychlejší ženy jsme se na stupně vítězů postavily jen dvě, přestože jsme odstartovaly tři (jedna slečna nedokončila). Veronika se umístila na druhém místě a já na prvním. :-) Dostala jsem typicky dámský pohárek s červenou aplikací. :-) Líbí se mi. :-)

Následovalo vyhlašování kategorie jednoválce do 800ccm. Na třetím místě přijel s Dakarem MikiberG, jako druhý pomyslnou cílovou pásku proťal Beba na Advíku a když použiju Milošova slova, tak „pro pohár za první místo si má přijít oranžová mikina a růžová přilba“. :-) V tak skvělý výsledek jsem vůbec nedoufala. A aby toho nebylo málo, v absolutním pořadí jsem skončila na nádherném třetím místě. :-)

Ve dvouválcích do 1000ccm se na třetím a druhém místě umístili kluci na superendurech - Miloš Straka a Miroslav „Siki“ Sýkora. Na nejvyšší stupínek s číslem 1 se postavil – Hajnej. :-) V absolutním pořadí skončil jako druhý. Moje radost z vlastní výhry se Jirkovým vítězstvím ještě znásobila. :-)

V kategorii dvouválce nad 1200ccm si pro třetí místo přijel Paji, druhý skončil Čizák a první pořadí v kategorii i celkově získal – Adam. :-) Na Jirku najel rovné tři minuty. :-)) Myslím, že tu petflašku s benzínem mu Jirka ještě několikrát připomene. :-))

Byl to úžasný závod. Obtížný jak všudypřítomným bahnem, tak náročností terénu, ale ve všech směrech perfektně zorganizovaný. Itík seděl na metry, situace byly popsány dokonale, pomocné fáborky vlály přesně tam, kde je člověk potřeboval... Miloši, děkujem!!

Kategorie jednoválce do 800ccm

Poz:	Jazdec:	Motorka:	Čas:
1.	Klasika	LC4 Adventure	4:49:00
2.	Beba	LC4 Adventure	5:22:30
3.	MikiberG	Dakar	5:36:30

Kategorie dvouválce do 1000cm

Poz:	Jazdec:	Motorka:	Čas:
1.	Hajnej	AfricaTwin	4:48:00
2.	Miloš Straka	Superenduro	5:07:00
3.	Siki	Superenduro	5:32:00

Kategorie dvouválce nad 1000ccm

Poz:	Jazdec:	Motorka:	Čas:
1.	Adam	HP2	4:45:30
2.	Čizák	HP2	4:50:00
3.	Paji	GS 1100	6:27:30

Absolutní pořadí

Poz:	Jazdec:	Motorka:	Čas:
1.	Adam	HP2	4:45:30
2.	Hajnej	AfricaTwin	4.48:00
3.	Klasika	LC4 Adventure	4:49:00
4.	Čizák	HP2	4:50:00
5.	Miloš Straka	Superenduro	5:07:00

Videá:

XL Rally podzim 2008 od VitmanGSA

Video z tratě od Bigi-ho - jak Miloš psal, opravdu hodně se prášilo. :-)))

Pozn: Tieto 3 videá majú nejaký pošahaný zvuk :-(

Prvý náročnejší výjazd po trojici brodov:

Viac foto nájdete v odkazoch v diskusii k akcii na www.bmwgs.cz.

Text: Tomáš Hajduch - Awia a KlasikaGS
Foto: keduska a ROSA z www.roadodendron.cz
Videá: VitmanGSA a Bigi