V. Mezinárodní sraz motocyklů DR BIG 1/2

Poslední víkend v červnu se konal již tradiční sraz majitelů a přátel kultovního stroje – DR Big. Byl to v pořadí již V. sraz těchto strojů. A protože Agrohotel, kde se konaly minulé dva srazy změnil majitele, konal se tento v prostorách horské chaty Jitřenka ve Zdobnici v horách Orlických. Prostředí to bylo více než krásné. K dispozici bylo ubytování v chatě, v podsadových stanech nebo na louce ve vlastním.

Areál byl prostorný a příjemný. Jen ty mraky

Většina zúčastněných přijela už v pátek. Sjížděli se lidé ze všech koutů republiky. Někteří normálně, někteří s kaskadérským kouskem a za zvuku fanfár. Po příjezdu obdržel každý láhev piva, co vydrží všechno, číslo pořadové a kartičku do tomboly. Dorazilo i několik přátel ze Slovenska, Maďarska i Polska. Tím sraz nabral skutečně mezinárodního charakteru. Lidi přijížděli, chodili, zdravili se, někteří se přece jen rok neviděli, někteří se neviděli nikdy. Rozhodně bylo o čem povídat a na co se koukat. A jak se slunce začínalo schovávat, přesouvala se zábava dovnitř chaty i do jejich sklepních prostor, které jsou mimochodem velice krásné. Tam se pokračovalo do pozdních nočních hodin. O půl třetí si sice nějaký účastník spletl Big sraz s běžným „komerčákem“ a začal týrat svou silniční Suzuki do vysokých otáček. Po několika výkřicích sprostých slov ze stanů přestal, anebo mu došel benzín.

V sobotu ráno se klábosilo o tom co se nestihlo probrat večer a pomalu se Bigařský národ a ostatní začali připravovat na vyjížďku. Ta byla stanovena na 12 hodinu polední. Jelo se opět krásnou krajinou Orlických hor. Po pár kilometrech sice lehounce sprchlo, ale jenom tak aby na nás lépe držel prach z cest. Zastávka v Rychnově nad Kněžnou na motokárové trati, kde na nás čekalo překvapení. Jezdci sidecarcrosu, bratři (bohužel jsem zapoměl jméno), kteří nám řekli něco o svém stroji, zodpověděli otázky a potom i svezli pár odvážlivců na sajdě po závodní trati.

Pár odvážlivců se našlo a nechali se svézt na sajdce.

Kdo chtěl, prohnal motokáry a pravda je, že je někteří ovládali celkem bravurně. Potom se zase celá kolona rozjela po silnicích, cestách i cestičkách Orlických hor. Další zastávka byla naNovém Hrádku, kde jsou postavené větrné elektrárny, které ale pro hluk který vytváří nejsou v provozu. Ale je odtud krásný pohled na okolí. Je vidět Kunětická hora i Krkonoše. Je to fascinující pohled.

Větrné elektrárny ny Novém Hrádku.

Po krátkém sjezdu uzoučkou cestičkou, za nadávání nerudného občana, se jelo přes Deštné. Při zpáteční cestě se nestačilo divit několik koní v ohradě i se svou ošetřovatelkou. Ani stádo krav nevěřilo vlastním uším a chtělo se pod vedením velitele býka kouknout, co to na cestě tak řve. Někteří jezdci byli rádi, že někdo kdysi vymyslel elektrický ohradník. Jenom díky mezinárodnímu závodu kolistů jsme nejeli oblíbenou houpavou cestičkou. Nevadí, snad příště.

Po příjezdu se hodnotily dojmy z vyjížďky, okukovalo se prasátko a krůty jak jsou na tom v solárku a připravovali se soutěže. Soutěžilo se již v tradičních disciplínách, jako je nejhezčí Big, hod gumy na kolík, jízda pomalosti a jízda autíčkem na vysílačku, ale přibylo i několik soutěží nových. Hod daleký karterem z Biga a jízda na kole, které po Honzíkově úpravě jelo všude, jen ne tam, kam chtěl jeho řidič. Další novinka byl test znalostí o Bigovi a jeho historii, sprint na 100 metrů. Následovalo vyhlášení soutěží, rozdání cen a losování tomboly. Nutno říci, že přátelé ze Slovenska v mnoha soutěžích zabojovali a odvezli si mnoho hodnotných cen. V neděli se začali účastníci pomalu rozjíždět. Moc se nechtělo, ale povinnosti se nedají odkládat. Následují stisky rukou, poplácání po zádech, popřání šťastné cesty a přání setkání, že zase někdy příště.

Celkem se nás sjelo na toto setkání 110 motorek, z toho bylo 82 Bigů. Jistě je na příští sraz co zlepšovat, ale to se dá ostatně vždy. Teď už nezbývá, než se těšit na další sraz a přát si, abychom se zase všichni ve zdraví sešli a přibylo i pár dalších Bigařů.