Dakar 2010 v cieli, krátky súhrn

Víťazom v kategórii motocyklov, sa stal Francúz Cyril Despres, na škrtenej KTM 690. Jeho víťazstvo sa zdá byť celkom jednoznačné. Cyril totiž od tretej etapy viedol v celkovom poradí a o prvé miesto sa počas zvyšku rally nenechal pripraviť.

Smoliarom tohto ročníka by sa dal nazvať Španiel Marc Coma. Po niekoľkých penalizáciách a poruchách na trati, stratil možnosť bojovať o prvé miesto. Španiel tak skončil až pätnásty, s vyše šesť a pol hodinovou stratou na Despresa. Coma ale ukázal, že je veľmi dobrý jazdec. V tomto ročníku vyhral 5 etáp.

Keďže Coma bol mimo súboj o prvenstvo Nór Pal Anders Ullevalseter si mohol ľahšie splniť svoj cieľ, a to skončiť v prvej trojke. Ullevalsterovi sa podarilo, aj keď s až vyše hodinovou stratou, dôjsť na druhom mieste. Čerešničkou na torte je jeho prvé etapové víťazstvo po ôsmich účastiach na Dakare.

Francisco Lopez Contardo prvý krát dokončil Dakar a hneď na tretej pozícii. Lopez nielenže skončil tretí ale bol najrýchlejší zo všetkých motorkárov na motorke do 450ccm. Je to fantastické umiestnenie pre novú značku v tejto rally, Apriliu. Čiľan si tiež pripísal na svoje konto tri etapové víťazstva.

Perfektný výkon podal slovenský jazdec Štefan Svitko, ktorý dokončil hneď svoj prvý Dakar. Števo sa na svojej KTM-ke dokázal prebojovať hneď do top15.

A nakoniec spomeniem Annie Seel, najlepšiu ženu v tomto ročníku rally Dakar, ktorá skončila na 45. priečke.

KM Racing v cieli

Macík je spokojený, ale jižní Amerika ho už neláká.

Buenos Aires – Unavený a celý bolavý. Tak se pojmenoval za cílem dakarské rallye Martin Macík, který čtvrtým místem v kategorii kamionů zaznamenal nejlepší české umístění v nejslavnějším vytrvalostním maratonu, který se jel podruhé na jihoamerickém kontinentu. „Už jsem těšil až to skončí,“ přiznal pětačtyřicetiletý šéf stáje KM Racing, jež tak dosáhl svého nejlepšího umístění.

„Během celé soutěže jsme dojížděli relativně včas a pohybovali se ve popředí startovního pole, což je radikální rozdíl proti tomu, když se jezdí na chvostu a přijíždí se v noci nebo až ráno. Pak se člověk nevyspí a nic nestihne na autě udělat. V tom má špička výhodu,“ pochvaloval si řidič kamionu Liaz. „Druhá věc je to, že jsme dokázali zapracovat na technice. To je veliký pokrok, protože auto vydrželo těžký a dlouhý závod a nemuseli jsme na něm tady zase tolik dělat. V kontextu mého cíle skončit do pátého místa, musím být spokojený. Všechny šrámy se tak budou lépe hojit než kdybych byl někde dole a ještě pomlácený.“

Na pomyslný bronz ztrácel Macík zhruba sto minut. „Dakar jsme odjeli bez výrazných ztrát, takže si myslím, že k lepšímu umístění nám chybělo, že se soupeři nedopouštěli velkých chyb a neopustilo je štěstí. Poslední dny jsme se snažili od třetího Nizozemce Van Vlieta s Ginafem odpoutat, ale držel se nás jako klíště,“ přemítal řidič posádky, v níž byl ještě zkušený navigátor Josef Kalina a mechanik Jan Bervic. „My jsme ztratili hlavně kvůli defektům pneumatik. S tím se nic nenadělá, ale posunulo nás to pokaždé o nějakou tu desítku minut od absolutní elity.“

Tu představuje ruský tým Kamaz Master, jehož piloti Čagin a Kabirov si to rozdali o prvenství a prvně jmenovaný triumfoval už pošesté. „Myslím, že když se sejde spousta okolností, což je pravděpodobnost víceméně náhodná, tak se s nimi dá nějakou chvíli držet krok. To ale může svádět k naivním představám, kterými se asi nechali unášet jezdci některých českých týmů. Možná to jde prvních pár dnů, ale určitě ne dva týdny,“ odhadoval šéf tiskárny v Sedlčanech.

Síla Rusů je podle něj v připravenosti. „Tím eliminují problémy, které potkají každého. Fungují jako naprosto profesionální tým, každé ze tří aut má svoje mechaniky, piloti bydlí v hotelu, jedou podle přesného drilu, mají servisní plány, auta vyvíjejí deset let,“ vyjmenovává český pilot, který každý večer uléhal v bivaku do svého stanu a na autě s týmem KM Racing pracuje tři roky. „My jsme na úrovni amatérů, kteří se v autě vrtají u nás ve vepříně. Oni naproti tomu fungují asi jako když v bývalé NDR vyráběli vrcholové sportovce. Mají s sebou fitko, maséra, fyzioterapeuta, dietologa. S takovým programem se nedá soupeřit, zvláště když u nich nejsou problém peníze.“

Početné startovní pole českých kamionů, kromě Macíkovi liazky představované čtyřmi vozy Tatra, nedojelo do cíle. Čtvrtý v cíli prý takový scénář očekával. „Problém je v tom, že týmy nebyly dobře připravené a auta nebyla dostatečně otestovaná. Někdo je mladý a příliš sebevědomý, někdo zbytečně rychlý, a to se na výsledku v takové soutěži jako je Dakar musí projevit, protože pak se člověk těžko může udržet vepředu,“ podotýká.

Svou vlastní budoucnost vidí Macík hlavně v linii stáje KM Racing. „Mám představu stáje s více motocykly a čtyřkolkami a nějakým osobákem. Nemyslím, že bysme se měli specializovat jen Dakar, otvírají se možnosti na soutěžích typu Baja. Chceme být vidět, ne se chvástat. Já osobně se Dakaru nezbavím, ale v této chvíli nejsem schopný říct, v jaké budu roli. Pokud se pojede opět v jižní Americe, tak v kamionu sedět nebudu. Zdá mi to sem moc daleko a myslím si, že po soutěžní stránce se to už nemá kam posunout. Pokud se ale Dakar vrátí do Afriky, tak je možné všechno,“ dodává.

Pabiška letos na Dakaru vylepšil své maximum.

Buenos Aires – Šestadvacátým místem David Pabiška výrazně překonal své nejlepší umístění na Rallye Dakar. „S výsledek jsem spokojený, ale stálo mě to hodně sil,“ přiznal liberecký motocyklista, jehož dřívější dakarské maximum bylo 42. pozice. Nebýt krizové třetí etapy, mohl být jezdec stáje KM Racing ještě o nějaký stupínek výš. „Nefungovaly mi benzinové pumpy, a to mě fyzicky vysálo. Motorka mi nešla nastartovat, musel jsem hodně šlapat a byl jsem zralý na odjezd domů,“ pokyvoval hlavou čtyřiatřicetiletý Pabiška, který byl nejlepším českým motocyklistou. „Třeba bych mohl nakouknout do dvacítky, ale to, co jsme letos předvedl, vidím asi jako svou hranici. Je to v první řadě ve mně, když je někdo špičkový jezdec, mívá obvykle i větší štěstí, než ten co jede na chvostu.“

Absolutní jezdecká špička vytrvalostních soutěží je na tom podle motocyklisty sedlajícího stroj Yamaha líp hlavně v tom, že startuje v podobných soutěžích jako je Dakar celý rok. „Elita může víc makat a je tím pádem vyježděnější. My jsme proti nim amatéři a pokud se probojujeme někam do její blízkosti, tak je to obrovský úspěch,“ vyzdvihl své umístění Pabiška.

Podle jeho mínění letošní Dakar překonal svou náročností loňskou jihoamerickou premiéru. „Skoro nic se proti předešlému ročníku nezkracovalo. Nejnáročnější pro mě byla chilská poušť Atacama. Hlavně duny mi dávaly zabrat a pak nás ničilo vyčerpávající horko,“ pojmenoval největší trable účastníků 32. ročníku vytrvalostní soutěže. Dakar prý není jen polykání stovek kilometrů a kilogramů prachu. „Tahle soutěž maluje i spoustu příběhů. Najdou se takové kuriózní příhody, jako že jsem málem trefil krávu, ale dobrou náladu si děláme hlavně my motorkáři mezi sebou. Už od rána při snídani je dobrá nálada,“ usmíval se Pabiška.

Za své výborné umístění prý vděčí hlavně semknutosti a obětavosti týmu KM Racing. „Nebýt mechaniků a rad od kolegů, tak bych určitě nedosáhnul tak vysoko. Mám tu výhodu, že jsou v týmu takové osobnosti jako Josef Kalina. Dokážeme si v klidu sednout a všechny problémy vysvětlit. Ta síla je opravdu cítit. Když Josef Macháček nemohl kvůli zranění ramene pokračovat se čtyřkolkou, tak vlastně posílil mechanický tým a přiložil ruku k dílu, a to bylo hodně znát,“ pochvaloval si otec dvou malých dětí.

Jsme správná parta, opravdový tým.

Tak už jsme v cíli a máme 32. ročník Rallye Dakar za sebou. Opět využíváme pohodlí hotelu Ibis v Buenos Aires, organizuje se nalodění techniky v přístavu, připravujeme se na odlet a nastal čas hodnocení a probírání výsledků a zážitků uplynulých dvou týdnů.

I když jsem měl možnost už zažít KM Racing na dvou soustředění v Tunisku i na dalších akcích, musím říct, že mě znovu překvapil svou vnitřní silou. Teď nechci vyzdvihovat sportovní úspěchy, které by se ale bez skutečného týmového ducha nemohly dostavit. Spíš se chci zastavit u maličkostí a jednotlivců. Neházejte mi na hlavu, že používám možná poněkud otřepané rčení v jednotě je síla. Tady to totiž platí stoprocentně. Měl jsem možnost sledovat, jak to vypadá, když stáj skutečně táhne za jeden provaz. Když jednotlivec ví, že není odkázán sám na sebe, ale má ve svém okolí oporu a může se spolehnout na kamarády.

Martin Macík dokázal tým poskládat ze zkušených harcovníků, z nichž čiší zkušenosti, i ze zástupců mladší generace, kteří mají elánu na rozdávání. Třeba taková čtyřkolkářská osobnost jako Pepa Macháček musel kvůli zranění bohužel skončit svou účast už v úvodní části soutěže. Pětinásobný dakarský vítěz zůstal ale dál s týmem, v Jižní Americe ovšem neprožil žádnou exotickou dovolenou. Zařadil se do party motorkářských mechaniků a svými radami, nápady a dlouholetými zkušenostmi pomáhal kolegům překonávat technická i závodnická úskalí.

I když po něm museli naše řady nedobrovolně opustit i Martin Plechatý a Ivan Jakeš, na oba se dokonce nezapomnělo a jakoby zůstali dál přítomni, i když Dakar už sledovali jen ze svých domovů, kde léčili zranění.

Kapitolou sám pro sebe je další slavný Pepík. Josef Kalina je pro své dřívější dakarské úspěchy a za léta vypracovanými kontakty s pořadateli nepostradatelným týmovým hráčem. Dokáže všechno zařídit, domluvit, mladším poradit a vysvětlit a ještě okolí udržovat svým typickým smyslem pro humor v báječné náladě.

Martin Macík je zase přirozenou autoritou, má rozhodující slovo šéfa, ale nemusí být nutně po jeho, protože je rozeným demokratem. O dalším z Martinů v týmu - Pabiškovi - jako byste v bivaku ani nevěděli. Kolikrát je schovaný ve stanu u počítače, kde sepisuje aktuality pro web nebo přemýšlí nad překážkami nadcházejících dnů. Na rozdíl od svého mladšího bratra a motocyklového jezdce Davida toho moc nenamluví, ale zůstává za ním ohromné množství zdolaných logistických a manažérských úkolů, bez nichž by stáj jen těžko mohla fungovat na úrovni, jakou potřebuje.

Tvůrčí atmosféru doplňují nepostradatelní chlapíci v montérkách. I když letos doprovodný Liaz Jirku Čápa a dvojici Petrů Čedíka a Mandovce notně pozlobil, neúnavně a s minimem spánku trio pracovalo na nemocech ostrého kamionu a je i jejich zásluhou, že ho „kocour“ dovezl ke čtvrtému místu. To samé v bleděmodrém platí o zlatých rukou Davida Srby a Petra Bartůňka, mechanicích motocyklové sekce.

Takže všem veliké díky. Jsme fakt skvělá parta, jen to dělá opravdový tým.

Milan Novotný

zdroj:wwwdakar.com, www.kmracing.cz