Red Barons Moto-country & rock-fest - Pezinská Baba

Zuzanka přitulí křehounký ruce blíž k hrníčku s čajem a zakouká se na černé plexi na helmě, tak fantastické do horkého letního počasí a sluníčka, pokryté dešťovými kapkami. V duchu úplně vidím ten bohorovnej výraz v obličeji doplněný slunečními brýlemi a obrovským kubánským doutníkem a nohy v zablácených kanadách na drsňárnu hozený na stůl. Jsme drsné, jsme nejdrsnější. A hlavně už jsme konečně dojely. Pezinská Baba nás uvítala zatáčkami po dešti, zamračeným večerem a zdaleka viditelným vjezdem do lomu, kde se koná „RedBaroní sraz“. Cestou nám na 350 ujetých kilometrech zapršelo jen 2x a krátce, takže docela úspěch. Další příjemnou novinkou je, že nás pořádající nechají zaparkovat na hlídaném krytém místečku, takže naše moto-lásky budou mít téměř to samé pohodlí jako my a pro nás zajistili odvoz tam a zpět do hotýlku s vyhřátou postýlkou. Dnešní noc se to bude hodit.

Procházím se po areálu lomu na Pezinské babě a v duchu oceňuju vyasfaltované plochy, cestičky a parkoviště, tady všude mi nespadne motorka, tak jak se o to snaží na jakýmkoliv bahenním či travnatým povrchu. K horkýmu grogu a pokecu mi hraje fantastická hudba, která díky členění povrchu řve (čili je pořádně slyšet) na horním parkovišti, kdežto dole už tolik ne a dá se u ní i mluvit a poslouchat co říká ten druhý. Kecám s Red Barony, kecám s holkama, kecám s nově příchozíma, se servírkou i psem co proběh okolo, pak líně zvednu pozadí a ležérním krokem přemístím svou organickou schránku vzhůru, kde u zábradlí před podiem temperamentně trsá malý hlouček kožených postav. Tak nějak si představuju motorkářský sraz. Pohoda, možnost si vybrat jakou zábavu chci, žádnej opilej blbeček pokoušející se na jeden náraz zlikvidovat co největší počet motorek. Asi to je tím že je nás tu docela málo. Prima. Pořadatelům to sice asi působí nemalé problémy, ale mě se to líbí.

Protože slušní lidé odcházejí do postele za světla i mě 6-tá hodina ranní donutila aspoň na chvilku zalézt pod duchnu a fyzicky se připravit na sobotní program. O hodinu později se probouzí nový den a já s ním…. (kdo má po tom kbelíku kafe spát), mává na mě modrá obloha a poslední mozková buňka, co přežila smrtonosný nájezd kofeinu z minulé noci, si vzpomněla, že zatáčky na babě budou asi už docela suchý…. Že by? Hmm….. a chce se mi? No … chce )) Ale samotný nééé…. Čekám na ZuzankuCBR a o pár hodin později vyrážíme spolu testnout tenhle kopec s fantastickým asfaltem. Asi máme docela štěstí, protože se tu nemotá téměř žádný motorkář a těch pár aut se dá přežít, po dvou kolech toho raději necháváme. Adrenalin a chuť zkoušet kam až se dá zajít je nebezpečná kombinace, tak jdeme radši na kus žvance s čajem. Snídaně by se neměla zanedbávat. Stav moto-slečen na Babě jsme vyhodnotily na 7 a ¾, tudíž nezbývá než se aktivně přihlásit do všech soutěží v plném počtu (přece tam ty ceny nenecháme) a vyhrát co se dá. Páka, jízda zručnosti, hlasitost motorky, myslím že nechybělo ani přetahování se na laně a další. Nevyhrála jsem nic a vůbec mi to nevadí. Za chvíli se jede vyjížďka zajištěná s doprovodem policie a hned potom následují další soutěže, taneční skupina co nás učí jednoduchý tanec a koncerty. Veškeré rozumné zapisování mé paměti prožitých situací končí ve chvíli kdy zaparkuju motorku a Natalka se tasí prvním fernetem, v rychlém sledu jich následuje ještě pár. Takže teď už pouze lovím střípky typu : Alik,visící přes zábradlí mohutným hlasem povzbuzující onoho pánského dobrovolníka, co se v tom studeným počasí veřejně svlíkal, čísi galantně nabídnuté pánské rámě při koukání na excelentní ohňostroj, předstírání tanečního umění s téměř profesionálním ledovým klidem….ten ledový klid nám šel asi víc než tanec :-) Ale užily jsme si to.

Na nedělní odjezd mi bůh Termoska poslal pravý léto s krásným počasím, asi věděl že mě čeká přes 300 kilometrů a má mě rád. Tak naposled zvedám ruku a mávám na rozloučenou. Díky a ahoj. Příště přijedu zas.