3. Stretnutie MotoRide-ákov - Dolná Strehová 1/2

Wow…. Normálně se mi pod oknama sprchuje bagr jménem Švestka. No fakt. Žlutej stavební stroj s nápisem švestka na kabině a tři mužský to staveniště i s ním kropěj vodou z hadice, asi aby jim to nechytlo. Prostě se mi sprchuje bagr pod okny, dělá u toho děsnej bordel a já bych tak ráda psala o uplynulém víkendu. Vrrroooouuum….Vůbec nevím jak začít….. .grrvooorrroooom…. je hlučnější jak můj laďák. Asi zavřu okno. No prostě ráno vstanu a sednu na motorku. Normální standardní situace. Co na tom že je pátek, že mám dovolenou, že se strašně těším a že mě čekají 3 fantastický dny. Jasně. Pohoda. Normální stav. Takhle by to přece mělo být každej den. To jenom tak jakoby náhodou se nám tam plete práce – potvora.

Pátek

Zlatý Rejdio, který mi tak ochotně zjistil a rozepsal celou trasu na Slovensko. Dálnice na Brno bude nuda, ale to za ní…těch dalších 300 km…. Paráááádička. Zjišťuju že úsek Slavkov u Brna až Uherské Hradiště je motorkářským rájem a pak už je všechno jen jakýmsi nutným zlem k dosažení cíle cesty = Slovenska. Ve Starém hrozenkově na hranici potkávám cizího pána v oprýskaném favoritu. „Vy už mě slečno předjíždíte potřetí“ …. Krátký rozhovor ukončila troubějící kolona vozidel a čekající policejní kontrola. Znovu ho potkávám kousek od Trenčína, když zastavuju abych poprvý vyndala mapu. „Slečno, dyť jste říkala že chcete na Prievidzu“ ….. „Ale tudy žádná Prievidza není“…. Aha… všecko špatně. Naštěstí je tak hodný, že mě doprovodí až před obrovský ukazatel žádoucím směrem, pak ještě zamává a má štrapáce po týhle krásný zemi může pokračovat. Trefila jsem Bánovice, Prievidzu, kousek za ní, někde u Handlové potkávám pár na motorkách. Jedou kolem 80-ti pohodičku, tak lehce mávnu a ujíždím si svým tempem v dál. Znovu je potkávám před Zvolenem, nechápu jak je to možný, když nikde nezastavuju a jedu průměrně rychleji jak oni. Bloudím Zvolenem….tudy nikudy to na Detvu nevede, ale zase vím kudy se jede na Košice.... Kousek za Viglašem za odbočkou na Dolnů Strehovů ten pár potkávám opět a smiřuji se s faktem, že jsou mi souzeni, zbytek cesty už dojíždím v jejich přítomnosti a bez dalších „zkratek“. Do kempu se ve třech trefuje taááák snadno. Na recepci odevzdat občanku. Z modré barvy mi přechází zrak. Rejdio má novou MODROU bundu!!!! Stojí u vstupu a mává. Jsem si na chvíli myslela že nebe sestoupilo na zem. ;) Ale je pěkná…. To teda jako joooo….

Piatková pohoda pri grille

Dneska už se naštěstí nikam nejede. Každý se trochu rozkoukává po kempu. Hledá, kde se ubytuje, místo kde dobře vaří, kde mají příjemnou rychlou obsluhu, dá se tu najít i „sámoška“ a pár dětských kolotočů, který jsem za celý víkend neviděla v provozu. Nejlepší je ovšem ten báječnej čisťounkej bazén. Mňam. Jsou tu opravdu téměř všichni. Konečně vidím Phoebe, Lubiku, Harlyho, Awiu se ženou a miliony dalších lidí co znám i neznám a tak málo času na ně. Posedáváme po hospodách, mezi stany, motoride se rozdělilo na malý skupinky, roztroušené po celém kempu. A páteční noc je tichá. Pohodářská jak kouřová pauza ve vířivce s šampaňským v druhý ruce. Prostě veget.

Večer v hospode

Sobota

Teprve v sobotu kolem 10-té hodiny zjišťuju že nás tu je fakt dost. Parkoviště se plní motorkami, všude to vře jak v papinově hrnci před výbuchem, první již nervozně popojíždějí k východu, někdo ještě nemá ani helmu na hlavě. Turisté zmateně postávají kolem, někteří fotí, jiní prchají. Je čas vyjížďky, tradiční motorkové zábavy. Mapu s trasou jsme dostali již včera večer od Awii. První půlku bychom měli jet společně až do … no jak se to tam kurnik jmenuje… tam prý bude společný oběd…. Jo…Kováčová. Musím si najít svého vodiče. Někoho kdo se tváří jako, že tam trefí, nebude mu vadit když zabloudíme a neujede mi. Mno…. Nevim jestli jsem si vybrala dobře…. Prostě jedu za prvním kdo mě napadl a tak mi Awia s celou mini-grupou odjíždí záhy v sérii ostřejších zatáček. Jedinej koho jsem svým tancem plážové těžkotonážní salsa tanečnice jménem gsf600n na gumách co nedrží, zastavila a počkal na mě byl Alec s modrým TDM. Bezva. Má mapu ;)) Společnými (jeho) silami, se zvládáme udržet na správné trase. Za chvíli nás dojíždějí další a triumfálně končíme tam kde máme …u jídla. Banda se dělí do rychlostních skupinek, dle chuti jednou buď kratší nebo delší trasu.

v Čiernom balogu

Trošku začíná pršet, vlastně docela normálně prší, ale ze suché pohodlné restaurace od Brynzových halušek to ani tak moc nevadí. Pohodička. Jen trochu přemýšlím nad tím, k čemu mi asi tak je nepromok pečlivě složenej ve stanu v kempu. Samozřejmě že jedu delší trasu. Mokrou silnici občas střídá suchý úsek a na jednom takovém vytunil svou motorku Cobra, když se snažil předvézt jak se dělá stopie na šikmo s ohnutýma řidítkama ke straně. Rejdio to psychicky nevydržel a když ucítil jak Cobrova motorka při jízdě po plastech lehce ťukla do jeho, radši tu svou okamžitě položil na bok, aby v tom Cobra nebyl sám. Na prasklý víko od alternátoru, rozbitý blinkly automaticky zareagoval Jon Bon Jovi (alias Blackwolf jak jsem stihla zjistit cca 2 dny po sraze), který z útrob svého kouzelného stroje vytáhl obrovský průhledný pytel plný serepetiček a postupně víko zatěsnil, odšrouboval rozervaný plasty, lepící páskou zpevnil popraskaný blinkry. Mezitím se Rejdio oblékl do nepromoku a tím nám zajistil po zbytek vyjíždky krásný počasí. Což si hlavně pochvaloval Drtiplast, jenž byl rád, že to pro jednou není na něm a nemusí se v tom kusu igelitu pařit. Na chvilinku zastavujeme u jakéhosi venkovního muzela s prastarou úzkokolejnou mašinkou narvanou dětma až po půdu. Stíháme jim zamávat, podívat se jak odjíždí, dojít na wc a hromadně se vyfotit před motorkama. Pagy u focení usnul, ostatní se něčemu řehní, na fotce to vypadá velmi sympaticky, ale už dávno nevím co to bylo. Hned za touhle krátkou zastávkou následuje úsek fantastických zatáček…..levá… pravá….rovně…levá … levá … pravá… nahoru dolů…. Uháááá…. Zastavujeme pod kopcem, abychom si odsouhlasili že se pojedeme podívat ještě na horský hotel Pol´ana 1457 m nad mořem s krásným výhledem. Ke kterýmu vedla cestička tak pro jedno vozidlo plná štěrku a zatáček a nahoře horsky studeně foukalo, takže i ten kdo snad měl nějaký zbytkový alkohol v krvi musel raketovou rychlostí vystřízlivět, vyhladovět, zmrznout a dostat chuť na pivo. Ale výhled byl fakt super. Na parkovišťátku se odpojuje malá skupina s Rejdiem v čele, kteří ještě stále nemaj dost kilometrů a do kempu v Dolné Strehové to vemou oklikou. Zbytek už má v hlavě dobrý jídlo, dobrý pití a hlavně trochu víc tepla než je aktuálně u Pol´any.

I v kempu mají Brynzové halušky, likviduju svůj 4-tej talíř za tenhle víkend a družně hovořím s „motoride.sk“. U druhého stolu sedí pán s dcerou, u nichž už si fakt nepamatuju jméno, ale milejší rodinej úsměv jsem ještě neviděla, Natalka a Zuzik, pochopitelně že jsem si přisedla k mužským jak jinak….a Blackwolfa od dalšího stolu je fakt slyšet ouplně všude ;)) Vlastně tady všude je motoride.sk….tady sedí…támhle sedí. Civilní turisté a užívači Strahovského koupaliště jsou tu v menšině a potichu zakřiknutě poslouchají onu nesourodou směsici výkřiků do tmy o motorkách, o ježdění na motorkách, o opravování motorek a já nevím čeho všeho ... A protože máme tendenci se kumulit na jedno místo, odnesla to hospoda kolmě vzhůru po parkovišti .. .jo jo… ta hned vedle jediný sámošky tady. Nad kempem se setmělo, Reverend (Wazbitch) se ujal slova, aby nás vhodně poučil o morální odpovědnosti, víře a o tom jak vypadá správnej mužskej striptýz. ;))) Fandili jsme všichni.

Reverend (Wazbitch) v akcii...

Bohužel dle nařízení městského úřadu se tu hospody zavírají ve 24:00 což zapůsobilo naprosto zkázonosně na všechny obyvatele kempu kteří chtěli v tuto hodinu už spát. Vono přinutit rozjařenou přiožralou velkou skupinu bikerů aby úderem dvanácté odložila půllitránky a odešla do hajan je věc téměř nemožná. A tak se vybavena posledním rozlívaným alkoholem vydala směrem k vyhraženému rohu, kde máme stany a motorky za doprovodu aktuální písně…. My sme potíííííchu….my sme potííííchuuuu…. NEREVEME !!!! NEREVEME !!!! Okamžitá hlasitá reakce muže na balkoně chatky, kterou už si doslova nepamatuju, ale významově připomínala zaslání posla do oněch míst, kam nikdy slunce nesvítí a tělo se setkává se záchodovou mísou, byla naprosto na místě…já být střízlivá tak si snad taky vynadám. A samozřejmě měla pokračování v příchodu správce objektu za doprovodu policie. Ty se pokusila zneškodnit Natálka taktikou matení nepřítele a frontálním útokem. „pán policajt, já mám motorku vyšie….pojďte mi to vyšetrit“ Pohled na Tiborka (jawa350 a la chopper) uloženého na vysokém betonovém podstavci od chatky, kam pasoval doslova na milimetry přesně a zcela určitě se tam nemohl dostat jízdou vpřed či couváním, by v jednu ráno zneškodnilo asi každého.

Neděle

Jak to ale bývá každá noc končí ránem a každá sobota nedělí. Shromáždění utichlo. Kemp usnul, aby se za pár hodin mohl probudit do dalšího rána. Do balení zavazadel, veselýho loučení těch co mají svůj vlastní program a nejedou na Honda-day, ještě poslední společný focení na motorkách na parkovišti a poslední podání ruky. Jako vždycky velký dík patří organizátorům, pro mě jedné z nejlepších akcí, co jsem kdy zažila. A zase příště…. Ahoj.

Zhromažďujeme sa na spoločnú foto

Pokračovanie na ďalšej strane: Ako akciu videl zajo78.