Tour de beer 11. 8. – 17. 8. 2007 2/3

Pondělí 13.8.2007 Zámecký pivovar Dětenice - Trasa: Srch – Hradec – Králové – Nový Bydžov – Kopidlno – Dětenice – Jičín – Hořice – Jičín – Libuň

Pondělí jsme si dali ve znamení rychlých přesunů. Je čas se i během dovolený věnovat trochu rodině, respektive bráchovi, tak dáváme jen bleskurychlý přesun do Dětenic do pivovaru na oběd. Na zkoušku. Tohle místo má pověst věčně obsazené hospody, kde je třeba se dlouho dopředu rezervovat. Mají tu totiž vyhlášenou hospodu ve stylu středověku. Včetně obsluhy v krojích a se středověkou mluvou. Po večerech se tu konají rytířský turnaje, ženský tančí po stolech atd.

Měli jsme štěstí i smůlu. Pondělí je tu odpočinkový den, žádný program, zámek i pivovar nedělá exkurze. Funguje vlastně jen hospoda, ale zase tu mají volno. Obsluha nás vítá slovy: „Zdař bůh podivní cizinci na zvláštních ořích, co si dají k žrádlu?“. Všude hoří svíce, dubové stoly jsou v určitých místech pokryté rozteklým voskem. Na kamenné podlaze poházená sláma a stěny i židle pokryty kožešinami. Ještě nakoukneme do vedlejšího salonu, kde teď nesedí hosté, který je udělán ve stylu středověkký mučírny, všude po stěnách lebky, v portálu místnosti vysí oběšenec a po stenách jsou v klecích modely různých hororových postav. Paráda. Tady by byl rockovej koncert jak víno… Bych se bála ještě tejden.

Zatímco si debužíruju nad jídlem, konečně si všimnu že Rejdiovi nějak není dobře. Zamlkle sedí, ani se mu do jídla a malého degustačního pivka moc nechce. Po chvilce se přiznává že mu včera toho Medlešickýho piva bylo líto, tak ho při sledování fotbalu vyžahl celý. 2 litry!!!! A teď ho bolí hlavinka. :-) Che che.

Odsaď fofrem odjíždíme za bráchou do nemocnice na návštěvu. Sedím u počítače, koukám na Simsnovi a brácha s Rejdiem spokojeně oddechují spánkem spravedlivým :-) :-) Každý z jiného důvodu, ale chrápou voba dost podobně :-).

Zámecký pivovar Dětenice

Opět stylově dotaženo do dokonalosti. Zámek, zámecké zahrady, pivovar, stylová středověká hospoda, obchůdek se suvenýry. Kamenný dvůr kde lze posedět venku, nebo třeba zaparkovat motorky. Jen ubytování je třeba hledat dál ve vesnici. Jídlo excelentní. Denní menu hotových jídel + specialitky. O trochu dražší než je běžné (dá se tu najíst tak za 140 – 150 Kč)

Pivko
• Světlá 12°-ka ….dle Mira „Hmmmm“ ovšem bolela ho hlava a Medlešickému asi nic moc konkurovat nemůže
• Tmavá 13°-ka ….. asi by mi i chutnala. Takovej normální průměr, ovšem na sklenici byli jakési pozůstatky vosku ze svíček, by mě zajímalo v čem to mejou a ty se mi teda vytahovat z pusy nechtěli.

Sem se vlastně jezdí hlavně za tou vyjímečnou atmosférou. Obsluha se s tím nemaže, místo „platit prosím“ se používá „Jóó, voškubat…“, malý pivo je hlučně komentovaný „Kvůli takovýmu záprdku vstávat od žrádla nebudu, tak koukej víc chlastat neopeřenče!!“ A světlo svíček dává tušit, jak si žili naši pra-pra-pra-pra předci, když chtěli na chvíli utýct protivný ženě a pokecat se sousedem u piva.

Úterý 14.8.2007 Krkonošký zatáčky - Trasa: Libuň – Železný Brod – Tanvald – Desná – (vodní nádrž Souš) – Bílý potok – Liberec – Mohelnice – Český Dub – Hamry – Mimoň – Máchovo jezero – Doksy – Dubá – Mělník – Nová Ves – Račíněves

Tentokráte bez pivovaru. Původně jsme to měli protáhnout na Česko-Saský švýcarsko a odtamaď dolů na Karlovy Vary do pivovaru Chyše, ale ty zatáčky v Krkonoších a Orlických horách nás dostali tak, že pivovary musej počkat. První radůstka byla ze Železného Brodu na Tanvald a dál na Harrachov. Mňam. Táhlý, rychlý, pár utaženejch, stejně rychlejch zatáček, široká cesta, novej asfalt. Před Harrachovem v Desné odbočujeme k vodní nádrži Souš. Tady se charakter cesty zase mění. Úzká turistická cesta s novým asfaltem a zatáčkami, je třeba tu jet mnohem opatrněji. Všude turisti. U vodní nádrže Souš (už Orlické Hory) nádherný pohled na nezničenou horskou přírodu vodní rezervace. Pravá kochačka, jen se nezapomenout a sledovat občas i cestu. Vlastně bychom tady někde taky mohli zastavit a vychutnat si ojedinělý pivo. U Liberce ve Vratislavicích je totiž pivovar Konrad a téměř u každý vesnický hospody mají vývěsní štít, že ho tu čepujou. Ale ani se nám nechce. Není čas. Zatáčky lákaj.

Od vodní nádrže dolů do vesnice Bílý Potok nás čeká další kroucený masakr. Škoda že to jedem z kopce. Vracečka stíhá vracečku, Pezinská Baba v tuhle chvíli už musí zelenat závistí. Jediné co mají ty dva kopce společného je stejně široká cesta. Stálo by to za nějaký ten metřík větší šíře – dokonalá závodní trať. Asi je to dobře že jedeme z kopce a opatrně. V půlce, zcela nečekaně, v jedné jediné zatáčce se táhne vrstva písku. Holt pršelo a po dešti se tenhle nepořádek vyskytuje na nejneobvyklejších místech.

Trasa na Liberec je poměrně dost frekventovaný tah , samej náklaďák. Kysele zamíříme na dálnici a rychle prcháme do Mohelnice. Tam přichází další jezdecký pošušňáníčko. Za Českým dubem směrem na Stráž pod Ralskem se nachází další turistická oblast a proto i krásný nový asfalt a hezký zatáčky. Kocháme se, klopíme ze strany na stranu. Za Mimoní na Doksy se cesta narovnává, je čas dát rukám klid a práci čest. Zakládám ruku na nádrž a konstantní rychlostí mizíme na Dubou.

Mělník – Dubá je echtovně mediálně zprofanovanej motorkářskej úsek. Máme tu spicha s tátou na benzínce. Sedíme, klábosíme, vegetíme a sledujeme jak houfy zatáček chtivých motorkářů tankují a střídají se kolem nás. Někdy pohodáři, jindy „závodníci“ v pestrobarevných kombinézách. Známe to tu tak trochu i z tý odvrácený strany mince. Tátova přítelkyně je totiž zdravotní sestřička z Mělníka, co jezdí se sanitkou ony „závodníky“ seškrabávat z příkopů. Její historky občas nepostrádají nádech Hitchhockova horroru.

Dáme je jednou, na pohodu a zapadneme do hospůdky v Mělníku na dobrý večerní žrádýlko. Je čas se vyspat, zítra to taky trochu potáhnem.

Středa 15.8.2007 Berounský medvěd a Dalešický pivovar - Trasa: Račíněves – Slaný – Křivoklát – Beroun (pivovar Berounský medvěd) – Mníšek p.Brdy – Sedlčany – Votice – Pelhřimov – Jihlava – Velké Meziříčí – Dalešice (Dalešický pivovar)

Vzali jsme to hopem, páč cesta byla dlouhá a já do těch Dalešic vážně chtěla. Četla jsem o nich na netu, říkám si blízko Dalešická přehrada, přes den je pekelný vedro a vidina relaxu ve studený vodě byla jak balzám na duši.

V Křivoklátě jsem se sekla. Měl tu být i pivovar. Bylo to na netu. V informační kanceláři po mě koukali jak na ufouna a nevěděli jestli jen zírat nebo se i smát. Z celého pivovaru tu zbyli jen původní sklepy a historická poznámka, že tu kdysi pivo vařilo. Tak tohle fakt nevyšlo. Honem pryč než nás vedro umoří.

V Berouně najít zmiňovaný pivovar byla lušťovka pro náročné. Pravda, informační cedule se šipkami by tu byli. Ale vyznat se v nich? Kroužíme kolem Berouna a náš okruh se pomalu zmenšuje. Nakonec jsme tajenku rozluštili. Po rozdrbaném náznaku silnice vjíždíme do značně šrotově vypadajícího dvora. No….jestli tady je nějakej život??? Ruku bych za to do ohně nedala. Před námi se vylouplo trochu oprýskaný čelo pivovarský hospody. Parkujeme a vcházíme bez očekávání čehokoliv. Chládek, stylová hospůdka ve dřevě s pomalovanými stěnami. Na dřevěných lavicích podušky. Ke gulášku nám donáší malé světlé a malé tmavé pivo. Po horkým dni na rozpálený silnici pivko jen zasyčelo a spláchlo trochu tepla, slunce a pálivýho gulášku pana Woka. Ani se mi odsaď nechce.

Do Dalešic je cesta celkem rovná a pohodová. Záměrně se vyhejbáme hlavním tahům obsazeným náklaďáky a z horka naštvanými řidiči. Ať děláme co děláme naše dojezdy do cíle téměř vždy vyjdou na 7-mou hodinu večer. V tom bude nějakej začarovanej pes. Asi nám přeběhl přes cestu. Vesnice je to malá, hubená a dobře značená. Pivovar je na té jediné hlavní silnici označen šipkou jak vrata. Maj tu všechno včetně ubytování. Není o čem přemýšlet, padáme z motorek bez úmyslu se někam ještě trmácet. (PS: dneska dávaj fotbalovou ligu mistrů, takže ani nemůžem, já to teda jako ženská furt nechápu, ale Rejdio to říkal, tak to asi bude pravda ;-) ).

Berounský Medvěd

Typicky pivovarská hospůdka v tmavém dřevu s dřevěnými jednoduchými stoly. Dobrý levný jídlo. Je vidět, že tu jsou spíš zařízený na chlapy co si odskočej z práce na kus pořádnýho jídla než na turisty. Světlý pivko Rejdio hodnotí jako „Dobrýýýýý“ tj. není moc hořký a báječně chutná. Tmavý je silný 13°-vý, budu ho muset dobře zajíst a chvíli počkat než vůbec vylezu na slunko a motorku. Taky není špatný. Ale pálivý gulášek pana Woka přebil všechno, tak si z něho nepamatuju nic. Ubytování, kultůra – nou plýz. Na to tu je spíš jiná oblast řeky Berounky. Tady se hraje na nakrmení těžce pracující dělnické třídy.