Jawa Jižní Amerikou ve stopách Čechů - přes konec světa k Chile

Tam kde končí Svět

Při cestě na konec světa do Ushuaia máme krásné počasí. Moc nefouká, sluníčko se na nás celý den culí a cesta ubíhá jak po másle. Teda, abych nekecal, tak nás na tři hodiny zaseknou hranice s Chile. Tři hodiny čekání kvůli pár razítkům, které dostaneme během pěti minut u čtyřech přepážek. S kontrolou zavazadel si tu moc hlavu nelámou. Rychle mrknou pod víka kufrů a už můžeme mazat dál. Od dob, kdy se tudy proháněla Jawa 350/634 Pavla Suchého se toho dost změnilo. Celá cesta až na 40km úsek je vyasfaltovaná. Vůbec nám to nevadí, máme alespoň možnost užívat si krásu okolní krajiny plnými doušky. Nekonečná pampa se změnila v zasněžené vrcholky hor, pod kterými tečou klikatící se říčky. Silnice se kolem kopců kroutí jedna báseň a my nevíme kde oči nechat. Bohužel z Ushuaia jako takové jsme vcelku zklamaní. Čekali jsme od konce světa trochu více. Tady se to hemží turisty, kteří se fotí u cedule konec světa a všechny ceny vzrostly na dvoj až trojnásobek oproti zbytku Argentiny. Jelikož je zde sezóna v plném proudu, nemůžeme sehnat ani ubytování. Uprostřed města je sice volný kemp, jenže teploty v noci nám už nejsou příjemné. Takřka týden jsme už pořádně nespali, jelikož nám mrznou nohy. Máme však štěstí. Na informacích potkáme stopaře ze Slovenska, který nám doporučí letiště za městem. V noci tam je prý pouze ostraha, která nemá problém s tím, abychom tam přespali. Skvělý tip, který využijeme. Další den však už takové štěstí na počasí nemáme. Od rána prší, je zima a my si rychle rozmyslíme návštěvu jednoho z národních parků kolem. Po cestě do Ekvádoru jich bude ještě hodně a nám se tu nechce mrznout. Házíme ručník do ringu a mizíme zpět na sever. Najednou už ta Patagonie není tak krásná, jako když jsme jeli sem. Jelikož jsem si blbec před cestou nevyzkoušel nové nepromoky na boty, jedu teď bez nich. Jsou mi totiž malé. Večer vylívám z bot snad celý Mácháč a moc rádi se s Týnou opět ohřejeme v hostelu v Rio Grande (350ARS/os).

Krásy okolo RN40

Vracíme se zpět do Rio Gallegos, odkud jsme do Ohňové země vyjížděli. Máme totiž v plánu pokořit část slavné silnice RN40, která vede právě odtud po západní straně Argentiny až na sever do La Quiaca, kde jsme před několika měsíci přejížděli do Bolívie. Nutno uznat, že má něco do sebe. Sice už dávno není nezpevněná, ale více jak 90%; její délky pokrývá krásný asfalt, ale stále prochází několika národními parky. Některé z nich jsme navštívili.
Prvně míříme do města El Calafate. Po cestě nejdříve přemýšlíme, co na této silnici všichni vidí, protože stále jedeme proti větru a vlastně stále rovně. Přetížená Jawa si v těchto podmínkách říká o 7l/100km a kolikrát jsme rádi, když jedeme 60km/h. Jenže jakmile vyjedeme na horizont, ze kterého je to co by kamenem dohodil do El Calafate, vše pochopíme. Právě tady poprvé vidíme nádherný kaňon, třpytící se jezero a nekonečné zasněžené vrcholky hor.

Ve městě se moc nezdržíme, protože upřednostňujeme rozmanitost přírody než architekturu. Právě proto jedeme o dalších 80km dál, kde se ukrývá jeden z nejkrásnějších ledovců na světě. Perrito Moreno, jak se tenhle drobek jmenuje, nás uchvátí natolik, že se zde zdržíme tři hodiny. Co chvíli slyšíme praskat led a několikrát i vidíme, jak padá do hlubin modravé vody pod ním. K ledovci vede krásná 30km klikatá silnička národním parkem. Příroda nám zde připomíná Kanadu, kterou jsme zatím měli možnost vidět jen z fotek, ale úsměv na tváři nám drží celý den. Za vstup do parku zaplatíme 330ARS/os a vůbec toho nelitujeme. Večer se pak ukládáme jako praví bezdomovci na cestách pod mostem, na okraji národního parku.

Ráno nemá chybu. Ze stanu nás zima vytáhne sice už v šest ráno, ale za to si můžeme užívat probouzející se hory na obzoru. Stále jich však nemáme dost a tak si to namíříme rovnou ke ,,kouřící hoře“. Cerro Chlaten, nebo -li Fitz Roy je dalším krásným místem okolo RN40. Říká se, že je velmi obtížné tuto horu vidět, protože je věčně zahalena v mracích. My však máme štěstí na počasí a celou cestu si užíváme pohled na horu, kterou ročně zdolá jen velmi málo horolezců. Bohužel po příjezdu nás Štěstěna opustí. Nejdříve nám před nosem zavřou benzínku, takže jsme bez benzínu a hlavně začíná pršet. Déšť vydrží téměř bez přestání celé tři dny. Jelikož o kousek dále, začíná na RN40 70km ripia, které je za deště neprůjezdné, zůstáváme zde celé tři dny. Ubytujeme se ve stanu na zahradě hostelu (120ARS/os.). Máme Wifi, kuchyň, teplou sprchu a hlavně nemusíme být pořád ve stanu.

Bohužel se nám ,,smůla“ i dál lepí na paty. Když konečně přestane pršet, vyrážíme do Tres Lagos. Poslední benzínka i město před ripiem. Jakmile vjedeme na příjezdovou cestu k benzínce, namotá se nám do rozety velký kus drátu a urve nám držák SPZ. Jakmile drát vymotáme a pokračujeme do města, zastaví nás policie s tím, že cesta je zavřená kvůli nesjízdnosti. Bohužel jediná objížďka je zpět přes Rio Gallegos. Tedy celkem 700km navíc. Nedá se nic dělat, i kdybychom se na uši stavěli.

Celou objížďku jedeme bez SPZ a nikomu to nevadí. Několikrát nás viděla policie a ani jednou nás nezastavili. Zvláštní země. Krásnými kaňony, barevnými horami a podél jezer i řek pokračujeme dále na sever. Po cestě musíme sehnat novou zadní gumu, jelikož ta stará má po 12 000km z Bolívie už dost. Chvilku nám trvá sehnat správný obchod, ale nakonec ji za 820ARS máme. Hned ji nasadíme a ze staré gumy vyrobíme nový držák SPZ. Dál na nás už čeká silnice sedmi jezer. Jedna z nejkrásnějších částí této cesty, kterou jsme zažili. 100Km zatáček, nádherné výhledy a několik volných tábořišť u vody. V jednom zůstáváme dva dny, protože nebe plné hvězd nás nesmírně okouzlí. Mlčky sedíme u ohně a koukáme na hvězdy jako malé děti. Tolik hvězd jsme ještě nikdy neviděli. Ráno, když vaříme snídani, nás přijdou navštívit koně, kteří nám chtějí sníst sýr z ešusu. Pak se z vervou pouští k motorce, ale naštěstí jim asi nevoní.

Právě tady naše cesta po RN40 však končí, protože máme namířeno do Chile, kde na nás již čekají další krajané.

Video: Jawa Jižní Amerikou ve stopách Čechů - Ushuaia

Video: Jawa Jižní Amerikou ve stopách Čechů - Fitz Roy

Více můžete sledovat na www.facebook.com/sjawouvsrdci nebo www.jawanacestach.cz