Rumunsko - motorkárske eldorádo 2/7

7.8.

Od tohohle týpka jsme dostali jídlo, které některým způsobilo posléze střevní problémy

Ráno se jedu podívat po spacáku, jestli náhodou, takže ani náhodou, dáme snídani míči sčajem, rozloučíme se shospodskou a sČechy a jedeme do Devy na nákup spacího pytle. Cesta do Devy je celkem hezká, klasické rumunské okolí, po pár desítkách kilometrů se objevují hory, silnice směrem nahoru celkem ušla, posléze zkopce to bylo o dost slabší, nicméně co to je proti včerejší Drum forestiera. Těsně před Devou stavujeme u benzínky, kde Hektor kontroluje věci, neb má pocit že ztratil nákrčník, nenachází ho, tak necháme na večer důkladnou prohlídku zavazadel. Po příjezdu do Devy hledáme krámek se sportovními potřebami, a po anabázi typu tady to nemáme, zkuste to tam a tam, se dostáváme do prodejny automototuristických doplňků, kde mají dekáč za 410 000 lei, ale co se dá dělat, beru ho. To ještě nevím, jakou má brutální podšívku : kachničky, medvídky, kočičky a tak podobněw, a navíc růžovou. Stavujeme se ještě pro maso a chleba, paní vkiosku umí celkem slušně německy, ale co je ještě více zvláštní, uklízí si kolem stánku, zametá, kropí to vodou, prostě vtý špíně kolem celkem změna. Po koupi Karpatek se odebíráme směrem na Sebes. Super cesta, asfalt úplně rovný a dokonalý, policajtů jak u nás o dušičkách, a krajina nic moc. Dokonce jsme viděli i měřit rychlost, ale před zatáčkou byla parta kluků a všem ukazovali, že za rohem se měří, celkem legrace. Dojedeme do Sebese a vydáme se nahoru, na přehrady a romantickou krajinu. Kupujeme benzín, a už to valíme nepříliš kvalitní cestou spřekrásným výhledem do okolí, a pereme to po ní vdešti (nevím kde se tak náhle objevil) cca 55 kilometrů do Oasy, kde nacházíme kemp spodivnými příbytky a zajímavými lidmi, přestalo pršet, opět jako když utne, koupeme se vpřehradě, hygiena, rozděláváme gril a jdeme večeřet. Pečeme kýtu prošpikovanou slaninou, celkem pohodička. Poté přichází zajímavý človíček, povídá nám o těžkém životě tady, ukazuje krev na nohách, zlomenou hůl, protože ho napadli vlci (teda jeho stádečko ovcí) a tak jednoho umlátil. Dává nám kus brynzy, vytahuje flašku pálenice ze směsi hrušek, švestek a vína, děláme družbu, nutno říci že jeho pálinka je super, vydržela asi pět minut. Ještě než usne a jeho kamarádi si ho odnesou, nám dává pár okurek, tak mu věnujeme kus lovečáku a zbytek Fruttifreshe.

Stan v rumunském stylu

PS. Hektor se po vybalení stanu a všech věcí rozloučil snákrčníkem definitivně, takže stav ztracených věcí je 1:1.skoro1, protože Holeyda si padajícího spacáku včas všimnul a vdešti jej zachránil.

Dnešní dávka je 246 kilometrů

8.8.

Ráno jsem se opět probudil trapně brzy, tak se jdu podívat po houbách, ale nějak se mi nedaří, takže se aspoň zmatlám borůvkami. Posléze se odebéřu do přehrady vykoupat se, mytí hlavy, holení a tak, prostě abych vypadal jako kulturní člověk, jen nevím jestli se to podařilo. Mezitím přichází opět ten rumunský týpek, už od časného rána vypadá dosti nachmeleně, a dává nám další porci jídla stím, že tentokrát to chce prodat, nicméně když koukáme na ty fláky a cenu, tak je to maximálně za polovičku ceny obvyklé na tržištích, takže souhlasíme a bereme cibuli, špek, brynzu, papriky, okurky a česnek. Zatímco se koupu, vyrazil do lesa i můj spolujezdec Holeyda a na rozdíl ode mě se vrátil shoubama, jaký se u nás jen tak nevidí, bohužel červivý, tak zjídla nebylo zase nic. Posnídáme tedy YumYum, brynzu a špek se zbytky chleba a vyrážíme vstříc dalším nástrahám Rumunska. Po několika kilometrech celkem použitelného asfaltu tento mizí a cesta se stává dosti perverzní, více než třicet kilometrů, kde se mi vjednom obzvláště divotvorném úseku povedlo lehce položit motorku. Nový lak je trochu odřený, mě nic není, jen mi ulítl knoflík znohavice, ale Holeyda se sápe zpříkopu, nasranej jak špaček, džíny roztržený od kotníku do půli stehna, krev zkolena, ale jen odřenej, a spíš ztoho skutálení se ze stráně, neb těsně před pádem jsme již stáli, jen jsem jaksi naloženou mootrku ve dvou neudržel na pravý noze L
Když se Holeyda trochu uklidní, jedeme dál a při nejbližší příležitosti ho předávám opět na enduro, jsou holt místa, kde je to lepší motorka než ta moje. Ještě před přesednutím vidíme stádo ovcí, které se nehýbou, takže Holeyda říká vidíš ty kameny co vypadají jak ovce, načež se pohne jedna znich a je jasno, že jsou živé. Kolemstojící ovčáci se marně snaží uklidnit psy, kteří se na nás vrhli, naštěstí rychle startuji motor, protočím ho a oni utečou, načež ho chcípám a zase sjíždíme zkopce působením gravitace. Dostáváme se kdalšímu jezeru, kde opět stojí domorodé podivnosti vzdáleně připomínající stany, a pokračujeme dále, Holeyda ještě, aby toho nebyo málo, dostává kamenem odlétnuvším od kola protijedoucího Romana do hlavy, ještě že má helmu. Cesta je o něco lepší, už né taková lesňačka, ale celkem rovná prašno-kamenitá silnice. Když se konečně napojíme na asfalt, zaraduji se, ale spolujezdec mě nabádá kopatrnosti do doby, než si na tržišti koupí nové kalhoty. Potkáváme tlupu šesti polských enduristů, prostě tři páry si jen tak vyrazily na dovču a jsou Rumunskem nadšeni, aby ne na jejich technikách, Afrika, Tenerka a Transalp.

Setkání s polskými motorkáři

Dáváme řeč, vyměňujeme si tipy na zajímavá místa, děvčice mezitím ošetřují nohu, při usedání na motorku jsou proklety, neb to moc utáhly. A jedeme dál, ujištěni že teď nás čeká jen supr cesta bez záludností, což po těch dvou enduro vložkách potěší. Krajina opět jak vystřižená zreklamního prospektu na Alpy, sjíždíme na hlavní silnici, dáváme oběd, velmi zajímavé a velmi chutné, jen si nepamatuji názvy jídel. A dojíždíme do Rimnicu Vilcea, kde náhodou najdeme internet velice rychle, a strávíme hodinku psaním zážitků a SMSkováním (já to první, Hektor to druhé), Holeyda mezitím hledá obchod skalhotama. Hraje zde nějaký místní televizní hudební kanál, většinou popík, sem tam nějaký hiphopový humus, ale i pár metalovejch kapel, bohužel se mi posléze nedaří nikde sehnat nahrávku (Antract). Holeyda nepochodil, hodina se naplnila a my jedeme do Curtey de Arges, kde na tržišti jsme středem pozornosti, kupujeme Džíny za sto tisíc, staré jim Holeyda nechává jako suvenýr, a všichni u nichž jsme hledali sparávnou velikost nás jdou vyprovodit, okukují motorky a ptají se, nejvíc je překvapí, že ta moje je jako Dacie (4 válce a 1200 kubatura), jen vrtí hlavou, a my za všeobecného veselí odjíždíme. Jedeme spát, ale nejprve zajedeme na přehradu Vidraru, cesta je absolutně skvělá, přehrada taky, je tu kemp, dáváme jídlo vrestauraci, kde jsme za exoty že kouříme Karpatky, a jedeme zpátky dolů pod hrad Poienari, který dal vystavět Vlad Tepes (Drákula). Jelikož je výstup prý celkem fuška a už je tma necháváme to na zítra a já přicházím o zážitek spát na Drákulově. Rozhodíme tedy tábor dole, ulehneme a za pár minut se přivalí Rumuni, kteří zde kempují, odkud že jsme a tak, prostě opět dlouhá konverzace, během níž nás nalévají domácím vínem (nutno říci že velice lahodným), a když dojde kanystr, jdeme konečně spát.

Dnešní kilometrová dávka je 212