Rumunsko - motorkárske eldorádo 7/7

17.8.

Máme štěstí, nebo spíš smůlu, nevím, ale ráno tržiště funguje na plné obrátky, vstáváme tedy poměrně brzy, a navíc se kolem nás shromažďují lidi, nevím jestli jim trochu nepřekážíme, spíme totiž u klandru, kněmuž přivazují telata a koně na prodej. Okoukneme trh, nakoupíme pár zbytečných dárků a vyrážíme se mrknout na klášter Birsana (cestu již nebudu víceméně popisovat, vše je ve zprávě o naší jarní expedici). Potom dále na Veselý hřbitov, kde si Hektor kupuje obrovskou deku zovčí vlny, fakt velice pěkná a velká, a za pouhých 20 dolarů (já to viděl u nás, poloviční za tisíc až patnáct set) a ktomu polštář a potýká se sproblémem, jak stím na motorku. Nakonec to hrozivým systémem pavouků zvládá, mezitím Petr nutí nějakou žebravou holčičku jít se umýt, jinak jí nedá tatranku, a ta ho svidinou výrobku zOpavie poslechne a myje se vmístním napůl potoce napůl stoce. Poté to tady opouštíme, a jedeme za Livadu, kde chceme zkusit cestu na Zemplínskou šíravu, což je dnešní cíl, přes Ukrajinu. Po mnoha kilometrech tam dojíždíme a zjišťujeme, že tento přechod je jen pro kamiónový tranzit a Ukrajince a Rumuny, tak jedeme do Satu Mare, kde ještě doutrácíme zbylé peníze vpizzerii a za dárky vpodobě butýlek svšemožným obsahem. A pak už upalujeme na Peteu, kde překročíme hranice, a přes Maďarsko, kde jsme díky kvalitě silnic jak vJiříkově vidění a smažíme to na Slovensko. Ještě lehce zakufrujeme vKisvárdě, odkud nás ale vyvede maďarský motorkář na zajímavé stavbě MZ 250, a pak už jen hranice a Zemplín. Před ním potkáváme Hektorovo kamarády, u nichž na chatě budeme spát, dovedou nás kpřehradě, vykoupeme se, ale ta špína je úděsná, pak dáme motorky knim na zahradu a jdeme do hospody kpřehradě, kde si dáme pár pivek a ve veselé náladě se přesouváme na chatu knoclehu (já sMilanem a Davidem obzvláště pozdě, protože ještě máme družbu sborovičkou a domorodci)

Dneska to bylo 391 kilometrů

18.8.

Romantický snímek na závěr

Ráno se se všemi loučíme, a sHoleydou paříme nonstop do Prahy, takže vlasně není o čem psát, prostě jízda nejprve 150 a pak na spolujezdcův pokyn zpomalení na 120 a až do Čech, nic výjimečného se nestalo, a večer jsme vPraze, vykládám Holeydu doma, vrací mi vyprázdněný kufr, a já jedu také domů.

Kilometrů to bylo 792, což znamená celkem zhruba 4200 kiláků

Epilog:

Tato akce se až na několik drobných příhod vydařila, příští rok je vplánu Rumunsko sUkrajinou a jako druhá velkolepá akce pobaltí Polsko-Pobaltí-Finsko-Švédsko-Dánsko-Německo
Holeyda se po zážitcích pevně rozhoduje ke koupi silného motocyklu, aby se nemusel trápit na sedadle spolujezdce
Já jsem po první rozsáhlejší akci se spolujezdcem odstranil zadní stupačky a na motorce již vždy pouze sám
Co dodat? Prostě opět parádní dovolená za pár babek, vřele doporučuji

Záver:

Vrelo odporúčam všetkým mototuristom, ktorý hľadajú panenskú prírodu, super ľudí, historické pamiatky a majú zmysel pre dobrodružstvo. Netreba však dlho váhať, pretože nedotknutosť tejto nádhernej krajiny nepotrvá dlho (3 - 4 roky) a neskôr sa aj tam budete cítiť ako na Václaváku. Pre názornosť je najlepšie vypočuť si rozhovor s Tyfusom (p. Jozef Adamec), ktorý s nim bol urobený v priamom prenose 26.3.02 na Českom Rozhlase. Taktiež všetky priložené fotky Vám napomôžu vytvoriť si živý obraz o našej ceste.

Ešte pár viet na margo fám, ktoré kolujú o tejto krásnej krajine. Aj ja som mal pochybnosti, no ubezpečenia zo strany "starého vlka" Tyfusa, ktorý tam jazdí už 5 rokov ma presvedčili, že sa niet čoho obávať. Nariadením rumunskej vlády na podporu cestovného ruchu už nejaký ten rok platí nariadenie "neotravovať" turistov zo strany polície. To znamená, že na hraniciach nezažijete žiadne problémy a taktiež to platí aj zo strany polície. Stalo sa nám, že v horúčave, ktorá tam vtedy vládla, zastavili sme sa v jednom bare na pár pív. O chvíľu sme si všimli pri vedľajšom stole troch policajtov v uniforme, ktorým vôbec nevadilo, že sme potom hneď nasadli na naše tátoše a odfrčali do diaľav. S rýchlostnými limitami sme si vôbec hlavu nelámali, takže ak sme natrafili na kvalitnejší povrch, tak sme to jednoducho rozbalili. Osobitou kapitolou boli cesty v horách, kde som naplno využil vymoženosti môjho Dominátora. Niekedy som si pripadal ako na rely Paríž- Dakar (100 kilometrová rýchlosť a kúdele dymu za mnou). Jednoducho paráda!!! Taktiež cigánov je tam oveľa menej ako u nás. Stretli sme ich len ako kočujú na svojich koňských povozoch po krajine. Trošku horšie to bolo vo veľkých mestách. Tam sa nájdu aj skupiny mafiánov a výtržníkov - hlavne po zotmení. My sme to riešili jednoducho tak, že sme mestami len prefrčali. Keďže sme hľadali zabudnuté miesta, všade kde sme došli sme boli okamžite stredobodom pozornosti. Predstavte si, že prechádzate dedinou a všetci ľudkovia stoja okolo cesty a mávajú Vám.

Veľkou výhodou celej cesty bolo, že sú tam veľmi prijateľné ceny všetkého. Benzín cca 25 Sk/l, alkohol, cigarety cca o 1/3-nu lacnejšie a jedlo o 1/4-nu. Takže na cestu si stačí zobrať len bagáž na spanie a prachy. Na celú cestu som potreboval cca 10 papierov a to sme najazdili cca 3500 km a stravovali sme sa po krčmách, reštikách - miestne špeciality. Samozrejme sme nezabudli na prezenty.

Pokiaľ som Vás mojim príspevkom inšpiroval, nezabudnite si pozrieť ešte Tyfusové stránky - www.volny.cz/tyfus1200 a pozrieť si okrem iného aj jeho plány na túto sezónu. Samozrejme, že aj tento rok sa chystá do Rumunska a zháňa spolubojovníkov. Veľkou výhodou pridať sa k nemu je, že je výborný sprievodca - ovláda rumunštinu (nepomôžete si veľmi s ruštinou ani západnými jazykmi), pozná nádherné miesta, ktoré inak by ste neobjavili a je s ním psina.

Príloha: Rozhovor s Týfusom v Českom rozhlase (mp3, 2,1 MB, 18 min 23 sek)