Rumunsko - motorkárske eldorádo 6/7

15.8.

Nádherná silnice 12C

Ranní probuzení je nádhera, posekaná loučka uprostřed hor, ohříváme a dojídáme zbytky ze včera a posléze se vypravujeme dále směrem na Gheorgheni. Tam za chvilku dorazíme, Hektor chce dostat peníze zbankomatu, ale nějak se mu nedaří, takže mezitím posedíme vparčíku na náměstí a jedeme na Lacu Rosu, což je nádherné jezero uprostřed zelených hor. Krásná cesta, serpentýny, jen ta kvalita povrchu pokulhává, kolem louky poseté dřevěnými domky. Vyjedeme až kjezeru, které je nyní skutečně červené na rozdíl od stavu na jaře, kdy bylo celé zelené. Všude kolem je bohužel hromada turistů, tím pádem i atrakcí, a nějak to tu ztrácí to kouzlo, které mě na jaře tak uchvátilo. Vynecháváme lodičky, je jich na jezeře moc, nemají ani točené, tak se příliš dlouho nazdržíme a jedeme dále kpřehradě Bicaz. Klesáme zhor, fotíme jak diví, tak místo popisu přibudou snad fotky. Ještě nás zastavuje policajt, protože jsme nezastavili na železničním přejezdu, neustále nám chce dát pokutu a já mu tvrdím, ať nás napomene a že už to neuděláme, nakonec to skončí dotazem, jestli máme suvenýr zČech, tak můžem jet, a Holeyda je lehčí o nůž. Projíždíme Bicazem, na hrázi místní přehrady (největší vRumunsku) se opět nesmí fotit a bdí tu voják skvérem, což je škoda, protože takovou spoustu PET lahví, jako mají tady u hráze, jsem ještě neviděl. Objíždíme přehradu, chceme se vykoupat, ale nakonec ztoho sejde, zastavíme na konci ve stínu, na hodinku, a pak pokračujeme malebným údolím řeky Bistrity do Vatry Dornei, kde chceme zakoupit maso a zakempovat. Mají tu velice pěknou silnici, ještě potkáváme finišér, jak za provozu klade novou vrstvu, následuje otřesných asi deset kilometrů ve štěrku a pak se to zase dá pálit, až vjedné zatáčce rvu stojan, tak mě spolujezdec začíná bít a nabádat ke zpomalení. Kousek za vesnicí Farcasa, kde jsme na jaře měli brutální družbu, potkáváme 4 motocykly skoupající se posádkou a při bližším ohledání zjistíme, že

Setkání s motocyklovými krajany

to jsou naši a jedou už taky pomalu domů, slovo dalo slovo a pokračujeme spolu. Ve Vatře jdeme koupit na trh maso, paní nám ho ochotně nakrájí a sama od sebe, se slovy že sČechama jsou Rumuni kamarádi, nám ho i naklepe, nasolí a opepří, a nic za to nechce! Mezitím se na tržišti nakoupí všechno možné, až to není na pekelných strojích kam dát, takže pod bundy a podobně. Dojedeme do Iacobeni, kde ještě dokoupíme dostatek točeného piva navečer a jedeme na mě důvěrně známe místo jako stvořené knoclehu. Kolem zurčí říčka sledovou vodou, u jezu se dá koupat, je tam vody až po krk, myjeme si hlavy a tak, a poté třesoucí se zimou vylézáme na poslední zbytky slunce, rozjíždíme gril, pečeme kotletky, kecáme, popíjíme pivko, pokuřujeme a posléze jdeme spát.

235 kilometrů se nám podařilo urazit

16.8.

Pěkná sbírka, v Rumunsku věc nevídaná, mávali a troubili na nás i strojvůdci a celé vlaky

Ráno se ujišťuji, jestli to nebyl sen, a nebyl. Skutečně nás je devět na šesti vozidlech, i ty stroje jsou pravda: Afrika a Hornet, to by se tu dalo čekat, ale Suza TL a R1 je na místní silnice skutečně odvaha. Opět ranní koupání, ohýnek, grilované míči a hlavně bojová porada, kde se rozhodujeme, že naše další kroky budou společné, čímž se trochu mění plán, ale nemyslím, že by to bylo na škodu věci. Takže usušíme, nadráždíme dvoukoláky a jedeme se mrknout na aspoň jeden zklášterů, kterými se to vtěchto končinách jenom hemží, na Moldovitu. Takže se pohybujeme zatáčkovitým terénem, až tam dojedeme. Cestou potkáváme pár motocyklů, nějak se to tady hemží, potkáme se na klášteře. Dojedeme tam, kolem svahů sdomky zminulého století (to sice nejsou, ale vypadají tak) hlubokými lesy plnými vlků, medvědů a podobné havěti, zabereme na parkovišti poslední volné místo a jdeme dovnitř. Neuznají mi legitku studenta zVŠE, naproti tomu Petrovi uznají ZTP, tak fakt nevím. Prolezeme klášter, a pokračujeme vcestě dále, kolem dost motorek, Rakušáci na Bávech a na Wildstaru, a hlavně nevim kdo na dvou nových FJR, radost pohledět. Sedáme na oře a vracíme se důvěrně známou cestou do Iacobeni, kde odbočíme na sedlo Prislop a vyplazíme se po horách. Po cestě nevěřím očím, proti nám sjíždí Golf ala Jízda: ustřižená střecha, obušený ze všech stran a natřený sprejem a štětkou, sotva drží pohromadě a Rumuni uvnitř mávají jak diví a smějou se jak potrhlí, idylka vkabrioletu. Dorazíme nahoru, rozprchneme se po okolí nasát atmosféru a udělat fotky, já jen súžasem pozoruji dánskou rodinku vmaringotce tažené koňmi, kteří dle informací na voze jedou zDánska přes Polsko a Ukrajinu do Rumunska takhle, to je dovolená, proti tomu jsme amatéři. Ssjedeme dolů do restaurace Perla Maramuresului, kde skvěle vaří, a zaháníme hlad, každý si dává něco jiného, všichni jsou najedení až kprasknutí, ještě nám tu ochotně vymění marky za lei, platíme přes milión a jedeme pryč, směrem do údolí řeky Izy. Cestu nebudu popisovat, neb jsme tudy jeli na jaře a fotky spopisem už existují. Zastavujeme u benzínky, kde kalkulujeme spotřebu, čímž se dostáváme kneuvěřitelným číslům, Hornet ve dvou za 3,89 a hlavně R1 kolem čtyř litrů, David se obává, že až někomu poví že byl vRumunsku sR1 a spotřebou pod pět bude za debila. No a nocleh na tradičním místě - tržiště u Birsany, povídáme si s kolemjedoucími Čechy na kolech (na nich přijeli a na nich jedou zpátky!), kteří záhy pokračují, jdeme do hospůdky trochu zakalit, posléze zavírají, já mám rozvernou náladu po pivech a pár mixech vodka-likér zjahod, tak si dávám špek a ktomu pár vtípků a hlášek a tak, až nakonec usneme.

Dneska to bylo 207 kiláků