Motoride Sand Rally 2011 z pohľadu českého brata Čibusa

Letošní Sand Rallye se jede pouze na trati, což mou radost trochu kalí. Pískovna byla vyhlášena čistě militantní zónou a pro motorky je uzavřená. Možná kdybychom si dali do kapsy pár nábojů z M16, tak by nás tam pustili. Dokonce jsem zvažoval, že bych Sand nejel a dal přednost Drapákům, které se jedou o den později. Nakonec do Malacek kvůli 690-ce tak jako tak musím, tak svou účast neruším.

V pátek si beru dovolenou. Dopoledne řeším ještě technickou na vozíku. Pak balím, doma nakládám 690-ku, cestou se stavím v pneuservisu (ne u Pneuservisuf1) a nakládám SERko s novým mousse a novou zadní SC12. Potřebuji být ve 14.00 v Malackách kvůli kontrole originality, která je nutná pro vývoz ze Slovenska na zakoupené 690-ce. V Malackách jsem na minutu přesně. Překvapuje mě úplně nová hala s nápisem "Kontrola originality". Samostatná firma mimo STK. Je to obdoba naší evidenční kontroly. Předpokládám symbolický poplatek a rychlé vyřízení. Místní chlapci mě však rychle vyvedou z omylu. Doba kontroly 1,5 hodiny a cena 71 Eur. Spadne mi brada až na zem. 71 Eur za ověření VIN kódu???!!! Kontrolu zatáhne prodávající, ale i tak mě to se... Shazuji 690-tku a jedu na trať udělat s Kačerem přejímku.

Na trati už se to hemží trénujícími jezdci. Shazuji kačera a jedu na přejímku. Chybí mi doklady, tak pro ně jdu přes celé depo. Pak Haro prudí a chce vidět chrániče, což znamená ještě jednu cestu. Ale tak to má být. Mrkne na můj equipment a dává mi zelenou. V tom se ozvou chlapci z „STK“, že kontrola je hotová. Beru auto a vozík a letím zpátky do Malacek pro 690-ku. Rychle nakládám a jedu zpět. Za chvíli mají začínat sprinty, tak se převlíkám a stíhám 2 tréninková kola.

Trať se zavírá a zapisují se pacienti do sprintu. Přihlašuje se cca 25 jezdců. Startovní pole se hemží samými známými jmény: Hajný, Lukáš, Krtek, RadekR6, Radovan, Laďa, Mařena a místní mladý borec s číslem 25 na TTR nebo něčem podobném. Sprint je na části trati s nejhlubšími písky. Jedou se 2 jízdy jednotlivě na čas, počítá se ten lepší. Start je před lavicí, kde jde většina jezdců do vzduchu. Dostávám obvyklou žaludeční neurózu. Jdu na start, čtyři, tří, dva, jedna. Mozek jde do režimu off, pravé zápěstí do režinu on. Jízda se mi celkem daří, nepadám, slušný základ. Druhou jízdu můžu riskovat. Znovu 4, 3, 2, 1 a letím kupředu. Lavici skáču o poznání víc, následuje tobogán do hlubokého písku, kde vyjíždím z trati. Na druhém úseku s bubny za to beru a snad jedinkrát za celý víkend bubny skáču. Nebýt toho krátkého výjezdu mohl to být bezva čas. Po dojezdu mě Haro chválí, což od takového kabrňáka potěší. Sleduji další jezdce. Moc se nepadá. Většina dá aspoň jednu jízdu bez pádu. Čekáme na výsledky. Už je to tady. 3. Místo Krtek, 2. Místní 25-ka, vítězím. Trochu překvapení. Pak se díváme na časy. V prvním kole mám 40s, druhé kolo 1.07. To je asi chybka, kola jsem zajel srovnatelně, ale je tam rozdíl 27 vteřin. Měl to být tak 2 flek, za 25-tkou. I tak mě to těší, oba časy pod Krtkem a Hajným.

Debatujeme a jdeme spát.

Závod se jede na tři rundy. Jezdci (cca. 100) se rozděluje na 3 skupiny bez ohledu na kategorie. Nejdříve 5 kol jedním směrem , pak 5 kol druhým směrem. Po sečtení časů postupuje 10 nejlepších z každé kategorie do superfinále. Zde už se jedou kategorie zvlášť. Všechny časy se sčítají. Do každé rozjížďky se startuje stylem Le Mans. K motorkám se běží přes trať, startuje se a krátká rovinka do utaženého vinglu. Třicet strojů vedle sebe, ve vinglu je tak 3 metry místa. Jak se tam vejdeme, neví nikdo z nás. Jedu v poslední skupině.

Sleduji 1. start. Adrenalin jak blázen. V první skupině je Hajný, jezdec č. 25 a jedna česká LC4. Česká LC4 jde suveréně dopředu a vítězí. Pak sledujeme souboj Hajného s 25. Krása. Oba předvádí svoje best. Ve druhé jízdě máme Krtka, Láďu. Krtek je 1 nebo 2. Ve třetí jízdě jedu já, RadekR6 Golem. Na startu mám tepovku jak kosmonaut před startem. Vlajka jde dolů, běžím k motorce, startuji, skopávám bočák, pouštím spojku. Přední kolo jde do vzduchu a ve vinglu jsem první. Po kole mě předjíždí DR400, která jede mimo klasifikaci. Jízdu vyhrávám.

Druhé rundy jsou v podobném duchu. V první skupině vyhrává Hajný, těsně za ním č. 25. Česká LC4 končí po problémech se strojem v hloubi pole. Druhou skupinu vyhrává Krtek. Po startu naší skupiny jsem v prvním ohybu zase na špici, jízdu vyhrávám, ale ke konci jízdy už vadnu. Navíc v každé rundě zaznamenávám 3 pády. To už je celkem 6 a to je hodně. Po 10 kolech se tipuju na 2, 3 flek. Součty. 1V600 suverénně vede č. 25. 2V600 vede Hajný. 2V800 vedu překvapivě já s 10sec náskokem na Krtka. Celkově jsem po 25 a Hajném na třetím fleku.

Ve finálové jízdě v 1V600 potvrzuje 25 svoji pozici. Ve 2V600 po startu přichází hromadná kolize. Hajný se propadá na 9 místo a musí se ještě porvat. Daří se mu to a dojíždí 2. Svou třídu celkově vyhrává. V naší rozjížďce jdu po startu opět do čela. Už si to jen pohlídat, říkám si. V druhém kole padám, předjíždí mě Krtek a Radek. Věsím se za Radka jdu několikrát na předjetí, nedaří se. Krtek nám odjíždí. Ještě jedna příležitost. Rovinka s úzkou vyjetou drážkou. Jdu vedle Radka, najíždím na jeho úroveň. Jedu nezpevněným terénem plným výmolů. Rovinka končí zatočenou pískovou roletou. Neklubákovi a Krtkovi zvláště, bych bych to tam poslal pod něj, ať se děje vůle boží. V jednom mám jistotu, kdyby jsem šli oba k zemi, umím pekelně rychle zvedat. Takhle zavírám plyn a do zatáčky jdu za Radkem pak zkouším ještě jedno předjetí v nemožném místě, končí to zase pádem. Vítězství je pryč. Motorka leží nešťastně přes kolej a otočená do lesa. Předjíždí mě Láďa a Radovan. Nakonec ji vyprošťuji, trhám mlíka, otáčím se v lese a jedu, doufám, aspoň pro celkový 2. flek. Za celý závod celkem 8 pádů, a to je v takové konkurenci prostě moc.

Jsem na sebe neskutečně nasraný a v mysli věším na SERko cedulku na predaj a vyplňuji přihlášku do keramiky a šachu. Sláva vítězům a čest poraženým. Vyhráli ti nejlepší.

Awia, Vlado a Haro se museli porvat s problémem, jak udělat závody zajímavé a to pouze na jedné trati. Díky struktuře závodu a startům LeMans se jim to povedlo na jedničku. Pořád se bylo na co dívat, pořád se něco dělo. Patří jim velká pochvala. Jde o závod, který si s malým rizikem poškození stroje může zkusit každý. Přes moji počáteční skepsi jsem si špičkově užil a příště jedu zase. Nechal jsem tam nevyřízené účty.

A doufám, že se nás tam příště sejde víc. V depu máme co dohánět!!!!

Text: Roman "Čibus" Cihal

Foto: MartineR